Argentinská krize v letech 1999 až 2002: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Příčiny krize: linkfix |
zběžná kor, linx... |
||
Řádek 1:
'''Argentinská krize v letech 1999 až 2002''' byla sérií událostí, které postihly [[Argentina|argentinské]] hospodářství mezi roky [[1999]] až [[2002]]. Krize začala během roku
== Příčiny krize ==
Příčiny argentinské krize byly komplexní. Na jedné straně šlo o příčiny vnitřního charakteru, spojené s hospodářskými politikami vojenské [[diktatura|diktatury]] (tzv. ''[[Proces národní reorganizace]]'') v letech [[1976
V roce 1989 se prezidentem Argentiny stal perónistický politik [[Carlos Menem|Carlos S. Menem]]. Prioritním úkolem jeho vlády se stalo zastavení růstu inflace a její kontrola. V roce 1991 ministr hospodářství rozhodl o zavedení fixní hodnoty argentinské měny vůči [[Americký dolar|americkému dolaru]]. Občané Argentiny si mohli vyměnit úspory v argentinském australu na dolary, které už byly využívány v běžné obchodní výměně díky kolapsu australu. Argentinská centrální banka musela udržet svoje dolarové devizové rezervy na stejné úrovni jako byla měnová báze v zemi (množství oběživa a rezerv). Tento postup byl potom uzákoněn tzv. zákonem o konvertibilitě (Ley de Convertabilidad), v rámci kterého se Argentina vrátila k | příjmení = Kehoe
| jméno = Timothy J.
Řádek 21 ⟶ 23:
</ref>
Zákon o konvertibilitě sice momentálně stabilizoval argentinskou inflaci, zlevnil dovozy a snížil např. kreditní úrokové sazby, avšak nevyřešil otázku vysokého zahraničního zadlužení země a znamenal postupné ztráty pro argentinskou průmyslovou výrobu díky zdražování argentinského vývozu. Tyto ztráty se mimo jiné promítly na růstu nezaměstnanosti. Menemova vláda se v této situaci orientovala na [[neoliberalismus|neoliberální]] politiky [[privatizace]] a deregulace argentinského hospodářství a stimulací zahraniční investic. Přistoupila například k privatizaci argentinských telekomunikací, železnic, vodohospodářství, bankovního sektoru a dalších veřejných služeb. Makroekonomicky byla tato strategie relativně úspěšná a argentinský HDP mezi roky 1991 až 1997 rostl průměrně kolem 6 %. Nicméně Menemova vláda pokračovala v politice zahraničních půjček především od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a vláda měla vysoké státní výdaje. Dluh Argentiny dosáhl v roce 1998 144
Hodnocení celkové performance argentinského hospodářství bylo k roku 1998 nicméně pozitivní. Například podle zprávy Organizace světového obchodu z roku 1998 "''ekonomické reformy a programy restrukturalizace, jež úspěšně pokračovaly od začátku 90. let, pomohly Argentině zdvojnásobit její příjem na hlavu za méně než deset let a udržet inflaci v roce 1997 pod 1 %''."<ref>[http://www.wto.org/english/tratop_E/tpr_e/tp100_e.htm WTO report: Argentina: January 1998]anglicky, 09.03.2010</ref>Zpráva dále pokračovala v pozitivním duchu: "''(Argentina) musí nyní čelit dopadu asijské krize a jejích vlivů na Jižní Ameriku. V rámci pomoci Argentině a v rámci zlepšení finančních fiskálních reforem Světová banka udělila Argentině v listopadu roku 1998 půjčku 3 miliard dolarů. Zpráva Světové hospodářské organizace uvádí, že pro rok 1998 je celkový růst HDP Argentiny očekáván kolem 5 %. Nicméně pro rok 1999 se dá očekávat pokles na 4,8 %''..."<ref>[http://www.wto.org/english/tratop_E/tpr_e/tp100_e.htm WTO Report: Argentina: January 1998],anglicky, 09.03.2010</ref> Ve skutečnosti HDP klesl pro rok 1999 na -3,4 %. Argentinská krize byla tak byla pro mnohé překvapením. K externím příčinám krize patřila série finančních krizí na světovém trhu v roce 1997 a 1998.<ref> [http://www.hks.harvard.edu/cid/archive/hiid/papers/aea122.pdf Radelet, S.-Sachs, J.: What We have Learned, so far,from the Asian Crisis],anglicky, 09.03.2010</ref> [[Asijská finanční krize]] v roce 1997 a
[[Soubor:Cacerolazo Argentina 2001-2002.jpg|thumb|right|Protesty proti zmražení bankovních úspor v ulicích Buenos Aires známé pod pojmem ''cacerolazo''.]]
== Kolaps hospodářství a politická krize v roce 2001 a 2002 ==
Nestabilní situace argentinského hospodářství, vysoký zahraniční dluh a vysoké úroky, odchod zahraničních investic ze země, vysoká nezaměstnanost a minusový růst HDP Argentiny měl za důsledek ztrátu důvěry v bankovní systém a bezpečnost úspor mezi argentinským obyvatelstvem. V roce 2001 začali Argentinci hromadně proměňovat argentinská pesa za dolary, vybírat hotovost z bankovních účtů a posílat peníze do zahraničí. Toto masové vybírání peněžní hotovosti vedlo k nedostatku peněžní hotovosti na straně argentinských bank. Vláda prezidenta
Na začátku roku 2002 se Argentina ocitla na pokraji ekonomického kolapsu nevídaných rozměrů. Například argentinský [[Hrubý domácí produkt|HDP]] na osobu klesl v roce 2002 na 2720 dolarů (v roce 1999 činil 7776 dolarů).<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=eco_gdp_percap-economy-gdp-per-capita&country=ar-argentina NationMaster: GDP per capita: Argentina (historical data)],anglicky, 09-03.2010.</ref> Reálný růst HDP byl v roce 2002 v hluboké deflaci -10,4 %.<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=eco_gdp_rea_gro_rat-economy-gdp-real-growth-rate&country=ar-argentina GDP:Real Growth Rate: Argentina(historical data)], anglicky, 09.03.2010.</ref> Nezaměstnanost činila kolem 17 % v roce 2003.<ref>[http://www.nationmaster.com/time.php?stat=lab_une_rat-labor-unemployment-rate&country=ar-argentina NationMaster: Unemployment Rate: Argentina (historical data)], anglicky, 09.03.2010.</ref> V této situaci Duhaldeho vláda konečně přistoupila k [[devalvace|devalvaci]] argentinského pesa s provizorním kurzem 1,4 pesa za americký dolar. Zároveň vláda nařídila tzv. pesifikaci (''
[[Soubor:Monthly inflation in Argentina, 2002.png|thumb|right|Vývoj argentinské [[inflace]] podle měsíců roku 2002.]]
== Ekonomická obnova Argentiny ==
Nová vláda středolevého perónisty [[Néstor Kirchner|Néstora Kirchnera]] z Justicialistické strany pokračovala po volbách v květnu 2003 v Duhaldeho ekonomickém kurzu. Kirchner si ve své vládě ponechal Duhaldeho ministra hospodářství [[Roberto Lavagne|Roberta Lavagneho]]. V roce 2003 se nicméně země postupně dostávala z recese a vykazovala růst reálného HDP a mírný pokles nezaměstnanosti. Vláda se snažila o udržení striktního fiskálního řádu a její prioritou byla tzv. restrukturalizace argentinského dluhu. Jedním z řešení bylo vydání státních dluhopisů, z nichž část nakoupila v roce 2007 od Argentiny [[Venezuela]]. V roce 2005 Kirchner oznámil v koordinaci s Brazílii splacení dluhu MMF v jedné jediné splátce.<ref>[http://laht.com/article.asp?CategoryId=14093&ArticleId=209037 Latin
== Reference ==
|