Svátost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Teologické pojmy; přidána Kategorie:Křesťanská teologie za použití HotCat
→‎Katolické pojetí: Nezrušitelné znamení nevtiskují čtyři svátosti, jak bylo uvedeno, ale tři. Manželství mezi ně nepatří. Srovnej právě onen odstavec katechismu (1121), na který text sám odkazuje.
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 18:
Katolické církve učí, že svátost je účinným znamením milosti, tedy nejen pouhým symbolem, kterou ustanovil [[Ježíš Kristus]] a svěřil ji církvi, aby věřícím mohl udělovat božský život. Svátosti jsou podle katolického pojetí součástí [[liturgie]], kterou slaví církev jako [[Kněz|kněžské]] společenství. Duch Svatý skrze církev připravuje člověka na přijetí svátosti [[Bible|Božím slovem]] a [[víra|vírou]], která toto slovo přijímá.
 
Ježíšova slova a jeho skutky přinesly [[spása|spásu]] všem lidem, v moci [[velikonoce|velikonočního]] [[náboženské tajemství|tajemství]] Ježíšovy smrti, [[vzkříšení]] a [[nanebevstoupení]]. Tento Ježíšův dar vlastního života [[církev|církvi]] dále rozděluje též prostřednictvím svátostí. Svátosti jsou tedy pro církev, protože ji budují, a jsou z ní, protože v ní působí díky působení [[Duch svatý|Ducha Svatého]]. ČtyřiTři ze svátostí (křest, biřmování, kněžství a manželství) vtiskují kromě milosti člověka znamení, skrze něž je člověk připodobněn Kristu a církvi; tato znamení jsou nezrušitelná ([[Katechismus katolické církve|KKC]] 1121) a člověk je může přijmout pouze jednou.
 
Svátosti podle katolíků, jsou-li důstojně slaveny ve víře, udělují [[milost (teologie)|milost]], jíž jsou znamením ([[Tridentský koncil]], [[Enchiridion symbolorum|DS]] 1605-6). Tento účinek pochází z toho, že v nich působí sám Kristus; on křtí, on v nich působí. Protože [[Bůh]] Otec vždy vyslyší modlitbu svého [[Boží syn|Syna]], tvrdí církev, že svátostí působí ''ex opere operato'' (prostým udělením), tedy z moci Kristova spásného díla, vykonaného jednou provždy (KKC 1128). Svátost se tedy podle katolického pohledu neuskutečňuje spravedlností člověka, ale Boží mocí. Plody svátosti však závisejí též na víře toho, kdo je přijímá.