Jan Hus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
reference |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 131:
Národnostní neshody na Karlově univerzitě se stupňovaly. Když se [[kardinál]]ové obou obediencí ([[západní církev]] se nachází v době [[Papežské schizma|dvojpapežství]]) shodli, že rozkol odstraní volbou nového papeže na [[Pisánský koncil|koncilu v Pise]], vyzval král [[Václav IV.]] univerzitu, aby se k účasti na tomto [[koncil]]u vyjádřila. Tento koncil měl kromě zmíněného, jak bylo neformálně přislíbeno, potvrdit králi Václavu IV. jeho nároky na titul římského krále, jehož byl zbaven [[kurfiřt]]y roku [[1400]], kteréžto rozhodnutí potvrdil papež [[Bonifác IX.]] Arcibiskup Zbyněk, stejně jako římský král [[Ruprecht III. Falcký|Ruprecht Falcký]] zůstávali v obedienci [[Řehoř XII.|Řehoře XII.]] V této situaci se král obrátil na univerzitu, a aby dosáhl jejího souhlasu, změnil poměr hlasů na univerzitě pomocí tzv. [[Dekret kutnohorský|Dekretu kutnohorského]] z [[18. leden|18. ledna]] 1409 tak, že nyní český národ měl hlasy tři, zatímco ostatní národy hlas jediný. Cizí studenti, podporující Řehoře XII., se pak přesunuli do [[Lipsko|Lipska]], kde založili [[Lipská univerzita|novou univerzitu]].
České země přešly po pisánské volbě pod obedienci [[Alexandr V.|Alexandra V.]] (se souhlasem arcibiskupa). Pražský arcibiskup [[Zbyněk Zajíc z Hazmburka]] se snažil v této situaci potlačit pronikání [[Jan Viklef|„viklefských bludů“]], avšak marně, neboť čeští mistři a opravné hnutí se opírali o královu podporu. V této situaci se arcibiskup obrátil na Alexandra V., který zakázal Viklefovy spisy a kázání na soukromých místech (což bylo namířeno i proti Husovu kázání v Betlémské kapli). Arcibiskup [[16. červenec|16. července]] [[1410]] nařídil spálit
| příjmení = Němcová
| jméno = Karolína
Řádek 145:
=== Husův proces u papežské kurie a odvolání ke Kristu ===
[[File:Kozí.jpeg|thumb|[[Kozí Hrádek]], kde Jan Hus nějaký čas pobýval]]
Jana Husa jako první [[exkomunikace|exkomunikoval]] arcibiskup Zbyněk Zajíc, v roce [[1411]] pak i pisánský vzdoropapež [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Jan XXIII.]] kvůli jeho nepřímé podpoře [[Velké schizma|papeže v Avignonu]]. Hus pokračoval v kázání i ve Viklefově obhajobě (spis ''Defensio articulorum Wycleff (Obrana Viklefových článků'')). Nakonec přesto došlo ke smíru mezi arcibiskupovou stranou a stranou Husovou, a to v červenci 1411, avšak [[5. září]] téhož roku Zbyněk Zajíc utekl z Prahy a [[28. září]] zemřel. Jeho nástupce [[Albík z Uničova]] pak již byl zcela ve vleku královského dvora.
Spor se přiostřoval, když Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy vyhlášené roku [[1412]] Janem XXIII. proti králi [[Ladislav Neapolský|Ladislavu Neapolskému]]. V této [[papežská bula|bule]] papež vyhlásil [[odpustek|odpustky]] každému, kdo se bojů zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan Hus [[17. červen|17. června]] napadl odpustkovou bulu a nazval papeže [[antikrist]]em. Následovaly lidové bouře, které znepokojily i krále. Děkan teologické fakulty [[Štěpán z Pálče]] pak odsoudil 45 Viklefových článků a byl vydán zákaz je šířit.
Řádek 245:
[[File:Mathauser, Josef - Hus ve vlhkém a tmavém vězení.jpg|thumb|Jan Hus píše ve vězení dopisy svým přátelům (obraz [[Josef Mathauser|Josefa Mathausera]])]]
Ještě téhož dne přátelům, kteří se jej ještě snažili přesvědčit, odpověděl, že by byl ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil vinný, ale že žádá důkaz z Písem. Sněm tak dle svého mínění vyčerpal možnosti, jak odvrátit Husa od trestů předepsaných právem a podle církevních zákonů s ním jednal jako se zatvrzelým kacířem.
V knížce Dr. J. V. Šimáka „Hus a doba před ním“, nakladatelství F. Topič, Praha 1921 se píše mimo jiné toto:„Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého vězení v dominikánském klášteře u jezera, takže se tam brzo těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho vyšetřování, posílala k němu svědky, aby před ním vypovídali a přísahali, z čehož rozčilování chorobu Husovu ještě zvýšilo, takže kolísal již mezi životem a smrtí. Připuštěni však byli toliko svědkové proti Husovi, nikoli obhájci, ač o to snažně Hus prosil. Teprve osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl vězeň přenesen do slušnější cely klášterní, a že mu byla poskytnuta
==== Husovo odsouzení ====
| |||