|
| následník =[[Kazimír III. Veliký]]
| partner1 =[[Hedvika Kališská]]
| potomci =[[Kunhuta Lokýtkovna]] <br />Štěpán<br />Vladislav<br />[[Alžběta Polská (1305–1380)|Alžběta Lokýtkovna]]<br />[[Kazimír III. Veliký]]<br />Hedvika
| potomci =pět dcer
| dynastie =[[Piastovci]]
| otec =[[Kazimír I. Kujavský]]
| místo pochování =[[Katedrála na Wawelu]], [[Krakov]]
|}}
'''Vladislav I. Lokýtek''' ({{Vjazyce|pl}} {{Cizojazyčně|pl|''Władysław I Łokietek''}}, [[1261]] – [[2. březen|2. března]] [[1333]], [[Krakov]]) byl [[polskoSeznam polských králů|polský]] [[král]] z dynastie [[piastovciPiastovci|Piastovců]]. Do roku 1300 byl vévodou, od roku 1305 knížetem krakovským a [[20. leden|20. ledna]] [[1320]] byl korunován polským králem, kterým zůstal až do své smrti v roce 1333. Své přízvisko získal na základě své malé výšky (je odvozeno od [[loket (délková míra)|lokte]] coby délkové míry).
Narodil se v období, kdy bylo polské království rozdrobené. Během své vlády jej dokázal do značné míry sjednotit. Přitom musel o polský trůn bojovat i s vnějšími nepřáteli, mimo jiné s českým králem [[Jan Lucemburský|Janem Lucemburským]], který si na polskou korunu také dělal nárok a zkoušel se Polska zmocnit i vojenským tažením ve spojení s [[řád německých rytířů|Řádem německých rytířů]].
== Původ ==
Vladislav Lokýtek, který se narodil v roce 1261, byl nejstarším synem [[Kazimír I. Kujavský|Kazimíra I. Kujavského]] a jeho třetí ženy [[Eufrosina Opolská|Eufrosiny Opolské]]. Od roku [[1138]], kdy [[Boleslav Křivoústý]] ustanovil [[seniorát]], se centrální moc v Polsku stále více oslabovala a země se rozdrobila na mnoho znepřátelených a soupeřících knížectví. Roku [[1202]] dokonce zcela zaniknul, v té době již pouze formální, titul polského velkoknížete. Vladislavův otec Kazimír byl na počátku druhé poloviny 13. století, knížetem [[Kujavsko|kujavským]], sieradzským ([[Sieradz]]) a lenčickým ([[Łęczyca]]). Po Kazimírově smrti v roce [[1267]] byla tato území rozdělena mezi jeho tři žijící syny. Nejstaršího [[Lešek Černý|Leška Černého]] a Siemomysla, kteří byli potomky jeho první ženy [[Konstancie Vratislavská|Konstancie Vratislavské]], a právě sedmiletého Vladislava, který byl pro svou nízkou postavu přezdíván Lokýtek. Vladislav tedy po otcově smrti zdědil Kujavsko, v němž se ujal vlády.
== Střet s Václavem II. ==
[[File:VáclavII.jpg|thumb|left|upright=0.5|Václav II. jako král český a polský]]
Snahu o sjednocení rozdrobeného Polska projevil již Vladislavův starší nevlastní bratr [[Lešek II. Černý]], který byl roku [[1279]] korunován na polského krále a jemuž se podařilo sjednotit [[Malopolsko]] s oblastmi Sieradzska a Lenčicka. Poté, co však Vladislavův bezdětný, nevlastní bratr v roce [[1288]] zemřel, zdědil Vladislav Leškovo panství v [[Sandoměřsko|Sandoměřsku]] a začal podnikat loupeživé výpady do oblasti Krakovska, kde měl rovněž své zájmy. Roku [[1289]] se mu podařilo významné centrum Krakov obsadit. Polsko tak zachvátila občanská válka, v níž se Vladislav postavil proti slezskému knížeti [[Jindřich IV. Probus|Jindřichu IV. Probovi]], který byl zvolen za Leškova nástupce na polském trůně. Po Jindřichově náhlé smrti v roce [[1290]] se LokýtkoviLokýtkovy zájmy střetly s mocným českým králem [[Václav II.|Václavem II.]], který byl synovcem vdovy Leška Černého [[Griffina Haličská|Griffiny Haličské]] a měl na oblast Krakovska podobně jako Lokýtek zájem a rovněž nástupní právo. O sporu měl rozhodnout římský král [[Rudolf I. Habsburský|Rudolf]], který však byl Václavovým tchánem, a proto dle očekávání rozhodnul v jeho prospěch. Český král Václav se tak měl stát dědicem území zemřelého Leška Černého. Vévodkyně Griffina s asistencí Vladislavovi nepřátelsky nakloněné vysoké šlechty rovněž podpořila nástupnictví svého synovce Václava, kterému se podařilo i s pomocí [[Slezsko|Slezanů]] ([[Bytomské knížectví|bytomský]] kníže [[Kazimír II. Bytomsko-Kozelský|Kazimír]], [[Těšínské knížectví|těšínský]] [[Měšek I. Těšínský|Měšek]], [[Opolské knížectví|opolský]] [[Boleslav I. Opolský|Boleslav]] a [[Ratibořské knížectví|ratibořský]] [[Přemek Ratibořský|Přemek]]) podniknout vojenské tažení do Krakovska a Sandoměřska, načež byl Lokýtek, který se těšil především podpory venkova a nízké šlechty, [[9. říjen|9. října]] roku [[1292]] Václavem zajat, donucen uzavřít s králem mír, vzdát se nároků na sporná území a navíc přijmout své državy břešťské a sieradzské od českého panovníka v léno. Tímto tažením tak Václav II. sjednotil pod svou vládou celé Malopolsko, a když roku [[1296]] neočekávaně zemřel i velkopolský kníže [[Přemysl II. Velkopolský|Přemysl II.]], stal se Václav po uzavření sňatku s Přemyslovou mladičkou dcerou [[Eliška Rejčka|Richenzou]] rovněž panovníkem [[Velkopolsko|Velkopolska]]. Roku [[1300]] byl pak český král Václav korunován v [[Hnězdno|Hnězdně]] [[arcibiskup]]em Świnkou polským králem.
Roku [[1293]] si Vladislav Lokýtek vzal za manželku dceru velkopolského knížete [[Boleslav Pobožný|Boleslava Pobožného]] [[Hedvika Kališská|Hedviku Kališskou]]. Vladislav a Hedvika měli spolu šest dětí [[Kunhuta Lokýtkovna|Kunhutu]], Stefana, Vladislava, [[Alžběta Polská|Alžbětu]], Jadwigu a [[Kazimír III. Veliký|Kazimíra]], avšak z nich svého otce přežili pouze Alžběta, která se později se stala uherskou královnou a nejmladší Kazimír, který se stal otcovým nástupcem. Vladislavu Lokýtkovi, proti kterému se postavila velkopolská šlechta a na nějž uvrhnul [[Poznaň|poznaňský]] biskup Ondřej klatbu, nezbylo nic jiného, než v roce 1300 uprchnout z Polska. Uchýlil se do [[Uhersko|Uher]], kde vytvořil opozici proti králi Václavovi. ▼
▲Roku [[1293 ]] si Vladislav Lokýtek vzal za manželku dceru velkopolského knížete [[Boleslav Pobožný|Boleslava Pobožného]] [[Hedvika Kališská|Hedviku Kališskou]]. Vladislav a Hedvika měli spolu šest dětí [[Kunhuta Lokýtkovna|Kunhutu]], StefanaŠtěpána, Vladislava, [[Alžběta Polská|Alžbětu]], JadwiguHedviku a [[Kazimír III. Veliký|Kazimíra]], avšak z nich svého otce přežili pouze Alžběta, která se později se stala uherskou královnou a nejmladší Kazimír, který se stal otcovým nástupcem. Vladislavu Lokýtkovi, proti kterému se postavila velkopolská šlechta a na nějž uvrhnul [[Poznaň|poznaňský]] biskup Ondřej klatbu, nezbylo nic jiného, než v roce 1300 uprchnout z Polska. Uchýlil se do [[Uhersko|Uher ]], kde vytvořil opozici proti králi Václavovi.
== Návrat do Polska ==
[[File:Władysław Łokietek seal 1320.PNG|thumb|left|Královská pečeť z roku 1320]]
V exilu získal Vladislav spojence a v roce [[1304]] za podpory uherských pánů pak vtrhnul do Malopolska, kde začal svádět boje s Václavovými příznivci a jeho vojenskými posádkami. Podařilo se mu postupně obsadit část Krakovska a Sandoměřska a v roce [[1306]] dobýt samotné město Krakov. Úlohu mu značně usnadnil fakt, že syn Václava II., mladičký Václav III. musel čelit nepřátelství římského krále a rakouského a štýrského vévody [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta I. Habsburského.]]. Nezkušený český král, který ztratil v roce 1304 uherskou korunu v souboji s uherským králem [[Karel I. Robert|Karlem I. Robertem z Anjou]], se z Čech v čele svého vojska vydal do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi. Na cestě byl však zabit neznámým vrahem [[4. březen|4. března]] [[1306]] při zastávce v [[Olomouc]]i. Je možné, že za vraždou mladého krále stál právě Václavův sok Vladislav Lokýtek. Čechy po smrti posledního z Přemyslovců upadly do vnitřních zmatků a bojů o moc, čehož Vladislav dokonale využil ve svůj prospěch a pro rozšíření svého vlivu.
Vladislavovi jeho snahu o sjednocení Polska komplikovalo množství odpůrců. Jeho pokusy dlouhou dobu mařili především nepřátelští velkopolští velmoži, slezská knížata, [[Mazovsko]] a krakovský biskup Jan Muskata, který na něj opětovně uvalil církevní klatbu. Nespokojení páni z Malopolska se navíc brzy začali přiklánět na stranu nového českého krále Jana Lucemburského, který roku [[1311]] přijal titul polského krále a dovolával se dědictví po zavražděném Václavovi III. Krakovsko a Sandoměřsko ke všemu na jaře roku 1311 zachvátilo povstání patricijů proti Vladislavovi, které inicioval krakovský biskup, avšak bez české intervence, která by povstalcům pomohla, byla revolta Lokýtkem brzy potlačena. Po znovu upevnění své moci a obsazení Krakova přistoupil Vladislav ke krokům, které měli omezit vliv a odbojnost malopolské metropole. Místo dědičného fojta dosadil Vladislav na králi závislého úředníka, odňal Krakovu právo soudit šlechtu pro činy spáchané ve městě a nechal nahradit němčinu v městských knihách latinou. ▼
▲Vladislavovi jeho snahu o sjednocení Polska komplikovalo množství odpůrců. Jeho pokusy dlouhou dobu mařili především nepřátelští velkopolští velmoži, slezská knížata, [[Mazovsko]] a krakovský biskup Jan Muskata, který na něj opětovně uvalil církevní klatbu. Nespokojení páni z Malopolska se navíc brzy začali přiklánět na stranu nového českého krále Jana Lucemburského, který roku [[1311 ]] přijal titul polského krále a dovolával se dědictví po zavražděném Václavovi III. Krakovsko a Sandoměřsko ke všemu na jaře roku 1311 zachvátilo povstání patricijů proti Vladislavovi, které inicioval krakovský biskup, avšak bez české intervence, která by povstalcům pomohla, byla revolta Lokýtkem brzy potlačena. Po znovu upevnění své moci a obsazení Krakova přistoupil Vladislav ke krokům, které měli omezit vliv a odbojnost malopolské metropole. Místo dědičného fojta dosadil Vladislav na králi závislého úředníka, odňal Krakovu právo soudit šlechtu pro činy spáchané ve městě a nechal nahradit němčinu v městských knihách latinou.
== Zisk polské koruny ==
Po smrti svého nepřítele [[Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]] v roce 1309 připojil Vladislav Lokýtek k Malopolsku v roce 1310 Velkopolsko a poté začal usilovat o získání královské koruny. Mimo jím držená polská území nadále ležely oblasti Slezska, Mazovska a [[Pomořansko|Pomoří]]. [[Papež]] s Vladislavovou korunovací dlouho otálel, protože si tím nechtěl znepřátelit Lokýtkova vlivného protivníka Jana Lucemburského. Lokýtek si nakonec přízeň papežské kurie naklonil zvýšením poplatku odváděného z polských zemí do [[Řím]]a (tzv. denár sv. Petra) ze tří denárů z každé polské rodiny na jeden denár z každé hlavy. Papež [[Jan XXII.]] poté s korunovací souhlasil a Vladislav Lokýtek byl [[20. leden|20. ledna]] [[1320]] slavnostně korunován ve [[Katedrála na Wawelu|wawelské katedrále]] v Krakově na polského krále. Polskému králi však nadále odporovala opolské, kujavské, mazovské a slezské knížectví. Slezská knížata se dokonce na přelomu 20. a 30. let [[14. století]] dobrovolně lenně zavazovala českému králi Janovi a proti Vladislavovi vystupovala nepřátelsky. Oblast Pomořanska za Vladislavovy vlády připadla expandujícímu Řádu německých rytířů podporovaného Janem Lucemburským, přičemž moc řádu v oblasti [[Baltské moře|Baltu]] nadále rychle rostla a němečtí rytíři začali být pro existenci polského státu velkým nebezpečím. Toto ohrožení a odříznutí Polska od přístupu k moři vedlo Vladislava Lokýtka v roce [[1325]] k uzavření obranného spolku se sousedním [[Litevské velkoknížectví|Litevským velkoknížectvím]], které bylo s řádem rovněž v konfliktu. Spolek byl posílen sňatkem Lokýtkova syna a dědice Kazimíra s dcerou litevského velkoknížete [[Gedymin]]a Aldonou (Annou). Podporu proti řádu a českému králi hledal Lokýtek také v Uhrách, kde s uherským králem Karlem I. Robertem z Anjou zasnoubil svou dceru Alžbětu. ▼Král Vladislav I. Lokýtek zemřel [[2. březen|2. března]] roku [[1333]] v Krakově a zanechal vládu nad Malopolskem a Velkopolskem svému synovi Kazimírovi, který se poté stal králem Kazimírem III. ▼
== PotomciZisk polské koruny ==
▲Po smrti svého nepřítele [[Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]] v roce 1309 připojil Vladislav Lokýtek k Malopolsku v roce 1310 Velkopolsko a poté začal usilovat o získání královské koruny. Mimo jím držená polská území nadále ležely oblasti Slezska, Mazovska a [[Pomořansko|Pomoří]]. [[Papež ]] s Vladislavovou korunovací dlouho otálel, protože si tím nechtěl znepřátelit Lokýtkova vlivného protivníka Jana Lucemburského. Lokýtek si nakonec přízeň papežské kurie naklonil zvýšením poplatku odváděného z polských zemí do [[Řím]]a (tzv. denár sv. Petra) ze tří denárů z každé polské rodiny na jeden denár z každé hlavy. Papež [[Jan XXII.]] poté s korunovací souhlasil a Vladislav Lokýtek byl [[20. leden|20. ledna ]] [[1320 ]] slavnostně korunován ve [[Katedrála na Wawelu|wawelské katedrále]] v Krakově na polského krále. Polskému králi však nadále odporovala opolské, kujavské, mazovské a slezské knížectví. Slezská knížata se dokonce na přelomu 20. a 30. let [[14. století ]] dobrovolně lenně zavazovala českému králi Janovi a proti Vladislavovi vystupovala nepřátelsky. Oblast Pomořanska za Vladislavovy vlády připadla expandujícímu Řádu německých rytířů podporovaného Janem Lucemburským, přičemž moc řádu v oblasti [[Baltské moře|Baltu]] nadále rychle rostla a němečtí rytíři začali být pro existenci polského státu velkým nebezpečím. Toto ohrožení a odříznutí Polska od přístupu k moři vedlo Vladislava Lokýtka v roce [[1325 ]] k uzavření obranného spolku se sousedním [[Litevské velkoknížectví|Litevským velkoknížectvím]], které bylo s řádem rovněž v konfliktu. Spolek byl posílen sňatkem Lokýtkova syna a dědice Kazimíra s dcerou litevského velkoknížete [[Gedymin]]a Aldonou (Annou). Podporu proti řádu a českému králi hledal Lokýtek také v Uhrách, kde s uherským králem Karlem I. Robertem z Anjou zasnoubil svou dceru Alžbětu.
* [[Kunhuta Lokýtkovna]] (ok. [[1295]] – [[9. duben|9. dubna]] [[1331]] nebo [[1333]]), manželka [[Bernard Svídnický|Bernarda Svídnického]], knížete [[Svídnice (Polsko)|svídnického]], později [[Rudolf Saský|Rudolfa Saského]], knížete [[Sasko|saského]]
▲Král Vladislav I. Lokýtek zemřel [[2. březen|2. března ]] roku [[1333 ]] v Krakově a zanechal vládu nad Malopolskem a Velkopolskem svému synovi Kazimírovi, který se poté stal králem Kazimírem III.
* Stefan ([[1296]]–[[1300]] – [[1306]])
* Vladislav ([[1296]]–[[1311]] – [[1312]])
* [[Alžběta Polská]] (Lokýtkovna) ([[1305]] – [[29. prosinec|29. prosince]] [[1380]]), čtvrtá manželka uherského krále [[Karel I. Robert|Karla I. Roberta]]
* Jadwiga ([[1306]]–[[1309]] – [[1320]] či [[1325]])
* [[Kazimír III. Veliký]] ([[30. duben|30. dubna]] [[1310]] – [[5. listopad]]u [[1370]]), polský král v letech [[1333]] – [[1370]]
== Odkazy ==
[[Kategorie:Sieradzská knížata]]
[[Kategorie:Krakovská knížata]]
[[Kategorie:Úmrtí v Krakově]]
[[Kategorie:Pohřbení na Wawelu]]
[[Kategorie:Narození 1261]]
| 