Knihovnictví: Porovnání verzí

Přidáno 2 256 bajtů ,  před 6 lety
→‎top: promazaná a upravená „Hospodářská krize v třicátých letech a její dopad na knihovny“, zatím.
(→‎top: promazaná a upravená „Hospodářská krize v třicátých letech a její dopad na knihovny“, zatím.)
'''Knihovnictví''', jako obor studijního zájmu, zahrnuje v současné době nejen veřejné a odborné knihovny, ale též specializovaná informační střediska a podobné instituce. Ve 20. století se tak knihovník zabývají nejen pomáháním nalézt vhodný dokument požadovaný [[čtenář]]em, [[katalogizace|katalogizací]] [[knihovní fond|knihovních fondů]] a samotnou správou výpůjčky, ale správou informací obecně.
 
== Historie ==
Zřejmě první text pojednávající o knihovnictví ''Advis pour dresser une bibliothèque'' sepsal v roce 1627 francouzský knihovník a učenec Gabriel Naude. Své zkušenosti získal v době kdy zakládal a udržoval knihovnu kardinála Julese Mazarina.
 
Thomas Jefferson, jehož knihovna v [[Monticello]] sestávala z tisíců knih, navrhl klasifikační systém inspirovaný Baconovou metodou, jenž třídí knihy více či méně podle tématu spíše než abecedně, jak tomu bylo dříve. Knihovna T. Jeffersona byla základem knihovny Kongresu (Library of Congress).
 
=== 20. století ===
{{Pracuje se}}
{{Podrobně|Hospodářská krize v třicátých letech a její dopad na knihovny}}
Ve třicátých letech 20. století měla finanční krize výrazný dopad na společnost. Je popisována krize [[školství]], krize inteligence a krize [[Kultura|kultury]] či [[Morálka|mravů]].
 
[[Knihovna (instituce)|Knihovny]] a vzdělávací instituce obecně byly v době krize výrazně podfinancovány. V letech [[1932]] až 1933 byla dokonce dočasně uzavřena [[Státní knihovnická škola]]. Docházelo i k tomu, že nebyly peníze na nákup nových [[Kniha|knížek]], tedy především dražších. Navzdory zákonem ([[1. knihovní zákon|Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. a navazující předpisy]]) stanovené výši [[Dotace|dotací]] [[Veřejná knihovna|veřejných knihoven]] nedocházelo k plnění stanovených limitů, některé [[Obec|obce]] dokonce nefinancovaly veřejné knihovny vůbec. Veřejné knihovny doplňovaly nabídku o velmi levnou romantickou literaturu (Červená knihovna, Rodokapsy), někdy označovanou výrazem „brak“.
 
V třicátých letech [[Jiří Mahen]] 16. 6. [[1935]] sjednotil dvě nejvýznamnější knihovnické společnosti, tedy [[Spolek československých knihovníků]] a [[Spolek veřejných obecných knihovníků]], do jedné společnosti pod názvem [[Ústřední spolek československých knihovníků]]. V roce 1935 vešlo v platnost vládní nařízení o povinných výtiscích, avšak ty dostávaly jen akademické knihovny. [[1. knihovní zákon|Knihovní zákon z roku 1919]] umožnil aby vznikaly i knihovny pro jazykové menšiny.
 
== Studium knihovnictví ==