Mandát (politika): Porovnání verzí

V systémech zastupitelské demokracie je mandát teoreticky '''volný''', to znamená, že poslanec (senátor) je vázán pouze svým [[svědomí]]m. V systémech s poměrným zastoupením, kde si voliči vybírají mezi [[kandidátní listina|kandidátkami]] politických stran, se ovšem tyto strany snaží udržovat jistou disciplinu a zavazovat své poslance (senátory), aby zastávali většinové nebo programové stanovisko své strany. V předválečné [[Československá republikaČeskoslovensko|Československé republice]] až do roku 1938 se k tomu zvolení poslanci zavazovali tak zvaným reversem a Volební soud tuto praxi schválil.<ref>Pavel Molek: [http://jinepravo.blogspot.com/2007/01/poslaneck-reversy-vrac-der.html Poslanecké reversy vrací úder?!], Jiné právo, 2. ledna 2007</ref><ref>[http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T4218_00.htm Naléhavá interpelace poslance dra Charváta a soudr. vládě o porušení ústavy volebním soudem], Poslanecká sněmovna NS ČSR, 27. června 1923</ref> Proto se někdy v takovém případě mluví o '''vázaném''' (''imperativním'') mandátu. Podle [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] je mandát volný, protože poslanci a senátoři jsou vázáni pouze svým svědomím. Přesto se každá politická strana snaží udržovat disciplínu a neposlušným hrozí například tím, že je příště na svoji kandidátní listinu nepostaví. Pokud je politický život dostatečně profesionalizován, je to poměrně účinná hrozba a poslance (senátora) fakticky váže.