Idea spojení [[Češi|Čechů]] a Slováků do jednotného státu byla už v roce [[1914]] natolik konkretizována, že ji mohli prezentovat v kruzích mocností, a to v [[Paříž]]i, kde [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] a [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] uvedl do diplomatických kruhů a k francouzskému předsedovi vlády [[Milan Rastislav Štefánik]], v [[Londýn]]ě T. G. Masaryk a taky [[Ruské impérium|Rusku]] [[car]]ovi při vytváření [[československé legie|československých legií]]. V [[1915]] [[Tomáš Garrigue Masaryk]] prezentuje ideu [[Československá republikaČeskoslovensko|ČSR]] v [[Ženeva|Ženevě]], v [[Spojené státy americké|USA]] podpis [[Clevelandská dohoda|Clevelandské dohody]] mezi slovenskými a českými [[krajanské spolky|krajanskými spolky]] ([[federace|federativní]], [[demokracie|demokratický]] stát dvou [[autonomie|autonomních]] [[republika|republik]]).
O vytvoření [[Československá republikaČeskoslovensko|Československé republiky]] se ze strany slovenské inteligence staral [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánik]], který jako diplomat v službách [[Francie]] pomohl T.G.Masarykovi a E.Benešovi v kontaktech na představitele mocností. Aktivně organizuje vznik čs. legií především náborem na italské a francouzské frontě a mezi vojenskými zajatci v [[Rusko|Rusku]] a jeho organizační úsilí vede k vytvoření disciplinované a akceschopné armády, [[Československé legie]], která se stala pádným argumentem v diplomacii vyjednávání o vzniku nového státu. Slovensko bylo v legiích zastoupeno počtem 5104 Slováků, tedy 7,2% příslušníků zahraničního vojska - jen např. Boskovicko s počtem 90 885 obyvatel dalo bezmála 1% (cca 841 vojáků). Kromě M. R. Štefánika se doma angažují [[Milan Hodža]] a [[Vavro Šrobár]]. Rok [[1918]] přináší horečnatou aktivitu, zahraniční i domácí [[odboj]] se sjednocují na stanovisku společného státu s Čechy. Podpis T. G. Masaryka na [[Pittsburská dohoda|Pittsburské dohodě]]. Manifest [[Karel I.|Karla Habsburského]] o federalizaci [[Habsburská monarchie|monarchie]] je odmítnut USA i dalšími mocnostmi (Francie, Velká Británie), dokonce i prorakouské státy jako Švédsko, Nizozemí či Švýcarsko jej přijalo skepticky. Manifest neřeší otázku Slovenska, Polska a Jihoslovanů, Čechům slibuje pouze autonomii, Uhersko mělo zůstat bez jakékoliv změny tedy i Horní Uhry-Slovensko. V [[Praha|Praze]] [[28. říjen|28. října]] [[1918]] vyhlášena ČSR. Slovenský poslanecký klub měl rozhodnutím výboru 41 členů. Dr. V. Šrobár se stal ministrem pro správu Slovenska. V nově vytvořené dočasné vládě v [[Paříž]]i pod předsednictvím T. G. Masaryka získává post ministra vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]], který při návratu z [[Itálie]] tragicky zahynul [[4. květen|4. května]] [[1919]] u [[Bratislava|Bratislavy]] při havárii [[letadlo|letadla]]. V prosinci 1918 zástupce československé vlády Milan Hodža dohodl po složitých jednáních s maďarským ministrem války demarkační linii slovensko-maďarských hranic.<ref>J.J.Duffack:Štefánik a Československo,vyd.NV, 2007 </ref>
K [[Československá republikaČeskoslovensko|ČSR]] se [[Slovensko]] ústy [[Slovenská národní rada|Slovenské národní rady]] připojilo tzv. [[Martinská deklarace|Martinskou deklarací]] [[30. říjen|30. října]] [[1918]]. Zakrátko jsou zahájeny boje o Slovensko proti promaďarským silám ([[Maďarsko|maďarské]] četnictvo) a proti [[Maďarská republika rad|maďarské republice rad]] (v souvislosti s vytvořením [[Slovenská republika rad|Slovenské republiky rad]] na jihu Slovenska). Stabilizace koncem roku [[1919]]. V rámci Československa získává Slovensko jako „Země Slovenská“ ([[slovenština|slovensky]] ''Krajina Slovenská'') [[samospráva|samosprávu]], ne však [[autonomie|autonomii]].
