Cech: Porovnání verzí

'''Cech''' je [[středověk]]é a [[raný novověk|raně novověké]] řemeslnické nebo obchodnické sdružení, které hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na [[jakost]] a [[cena|cenu]] výrobků, na výchovu [[učedník]]ů a skládání mistrovských zkoušek. Plnil též funkceúlohy reprezentativnízastupitelské, náboženské a sociálníspolečenské.

Cech byl ovšem také [[náboženské bratrstvo]], zpravidla měl v městském [[kostel]]e svůj [[oltář]]. Cech měl též svého voleného představeného, který byl volen. Měl také svůj [[znak (heraldika)|znak]] či [[prapor]], disponoval mu udělenýmivlastní [[privilegium|privilegiiprivilegia]] atp. Cech disponovalvlastnil také cechovní pokladnou, do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů, pravidelné roční příspěvky, peníze vybrané na pokutách atd.

Často se dodnes zachovaly cechovní [[regule]] tzv. [[cechovní pořádek|cechovní pořádky]], takže například víme, co musel zájemce splnit, aby byl přijat. Cech také například regulovalomezoval počet [[učedník]]ů a [[tovaryš]]ů. Zájemce o členství v cechu musel být vyučen u jiného člena cechu. Musel však také předložit tzv. „zachovací list“, který potvrzoval, že zájemce byl zplozen v řádně uzavřeném manželském svazku a byl pokřtěn. Zájemce pochopitelně také musel být [[měšťan]]em daného města, tj,. musel v něm vlastnit dům.

Cechy nejen že potlačovaly konkurenci, ale zároveň konzervovaly technologické postupy, takže se v řemeslech jen těžko prosazovaly nové postupynovinky. [[Inovace]] byla možná, až když modernější způsob výroby schválil celý cech. (V českých zemích se nové výdobytky ve výrobě mnohdy prosazovaly s velkým zpožděním za Evropou.<ref>Janáček. str. 70.</ref>)

Protože tento složitý a zcela nekonkurenční systémřád začal být postupně pro mnohé členy velmi svazujícím, docházelo často, zvláště v raném [[novověk]]u, k porušování cechovních pravidel. (Velmi běžné bylo například překračování maximálníhonejvyššího povoleného počtu tovaryšů.) Tato nepružnost a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem, proč byly nakonec cechyzrušení rušenycechů.

Sheilagh Ogilvie (2004) ukazuje, že cechy negativně ovlivňovaly kvalitu, dovednosti i inovace. To, co ekonomové dnes nazývají "[[Model dobývání renty|modelem dobývání renty / rent-seeking]]", přineslo do ekonomikyhospodářství jen velké ztráty. Ogilvie také říká, že nevznikly žádné prokazatelně pozitivní [[externalita|externality]], a poznamenává, že odvětví se začalo dařit až ve chvíli, kdy se cechy rozpadly. Cechy si svou existencise udržely po celá staletí především díky tomu, že jejich zdroje často putovaly do rukou politicky silných obchodníků. Na druhou stranu ale Ogilvie souhlasí s tím, že spolky vytvořily sociální kapitál společně sdílených norem, informací, podílových sankcí a kolektivní politické akce.

Z tohoto sociálního kapitálu těžili hlavně členové cechů, na rozdíl od lidí zvenčí. Cechovní systémuspořádání se stalstalo terčem kritiky na konci 18. století a na počátku 19. století. ByloCechům jimbylo vytýkáno, že brzdí volný obchod, technologické inovace, přenos technologií a rozvoj podnikání. Dle některých pramenů z této doby se cechy stále víc a víc zapojovaly do jednoduchých teritoriálníchvzájemných bojů mezia sebou abojů proti řemeslníkům, kteří do cechů nepatřili.

Dva z nejotevřenějších kritiků cechovního systému byli Jean Jacques Rousseau a Adam Smith. a poPo celé Evropě rostlarostl tendencesklon bojovat proti vládní kontrole nad obchodytrhu ve prospěch systému laissezfaire[[laissez faire]]. Volný trh rychle rostl a vytvářel si cestu do politického a právní systému. Francouzská revoluce viděla cechy jako poslední pozůstatek feudalismu. [[Le Chapelierův zákon]] z roku 1791 zrušil cechy ve Francii úplně. Také Karl Marx kritizoval ve svém Komunistickém manifestu cechovní systém pro svékvůli rozdělení sociálního postavení ve vztahu utlačovatel versus utlačovaný, které bylo součástí manifestu. Někteří lidé této doby zastávali názor, že by cechy přesto měly přetrvat. Částečně díky neschopnosti kontrolovat nezvladatelné chování podniků se však valná většina obrátila proti cechům. Vzhledem k industrializaci, modernizaci průmyslu, obchodu a vzestupu silných národních států, které mohly přímo vydávat patenty či ochranu autorských práv (často odhalující obchodní tajemství), se síla cechů vytratila.

Po francouzské revoluci během 19. století cechy vymizely ve většině evropských zemí, kde byly přijaty zákonemzákony o volném obchodu. Tou dobou bylo mnoho bývalých řemeslníků nuceno najít si zaměstnání v nově se rozvíjejících odvětvích zpracovatelského průmyslu. Ten využíval na rozdíl od řemeslnické práce standardizované metody - stroje.