Slávka Poberová: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{NK ČR}} jako položka seznamu; kosmetické úpravy |
Zásadní doplnění článku, zdroje jsou uvedeny v kapitole Literatura, prameny |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Svět knihy 2011 - Slávka Poberová.jpg|thumb|upright|Slávka Poberová na knižním veletrhu Svět knihy 2011]]
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Slávka Poberová''',
== Život ==
Slávka Poberová (první manžel Jiří Pober, 1910-1976, druhý Milan Sedláček) vystudovala dějepis a češtinu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou.
V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie.
== Dílo ==
Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny (Práce, Mladá fronta, Rudé právo, Svobodné slovo, Lidová demokracie) a časopisy (Domov, Květy, Zlatý máj, Nové knihy), v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna (1991) či Paul d´Ivoi Tajemný doktor (1994).
==== Bibliografie ====
Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně (všechny cestopisy R. Halliburtona, J. Steinbeck, J. Hilton, Z. Grey, Daphne du Maurierová atd.), ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 ''Životy na schovávanou'' (v Tři příběhy o lásce + J. Mourková a I. Hercíková), vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly ''Zlodějky vody'', vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 ''Případ pro veverku v kole'', vyd. Práce, v roce 1983 ''Jablko od stromu'', vyd. Olympia, v roce 1985 ''Žirafka'', vyd. Olympia, v roce 1989 ''Čekatelky'', vyd. Práce a v roce 1991 ''Gejši nejsou zdejší'', vyd. Práce. Všechny tyto práce spojuje téma emancipace a seberealizace současných mladých dívek a žen.
Od roku 1994 vydávala v Olympii ''edici Minimum'', pro kterou napsala se svou dcerou Jesikou ''Minimum bontonu'' (1994), ''Minimum klasických výroků'' (1995), ''Minimum k plotně'' (1997), ''Minimum historických výroků'' (1999) a ''Minimum ke svatbě'' (2000). Malé půvabné knížky vycházely s ilustracemi [[Adolf Born|Adolfa Borna]] nebo [[Vladimír Renčín|Vladimíra Renčína]].
Svůj zájem o historii předvedla Slávka Poberová v knihách, které vyšly v nakladatelství Alpress: 2005 ''Lásky českých královen'', 2007 ''Intriky na českém trůnu'', 2010 ''Nejmocnější ženy Evropy'' (s Melitou Denkovou).
== Literatura, prameny ==
H. Hrzalová: Životy na schovávanou, LM 1974, č. 5, ale: Dva otazníky, Zemědělské noviny 6. 4. 1974, tk (Irena Zítková): Žánrová pestrost, SP 13. 2. 1974, MJV: Tři milostné příběhy, Práce 20. 3. 1974, vbc (Vlastimil Vrabec): Osudové lásky a boje, Svobodné slovo 14. 2. 1974, Štěpán Vlašín: Třikrát o lásce, Rudé právo, 30. 7. 1974, zh (Zdeněk Heřman): Život studentský, Mladá fronta 7. 11. 1978, Teror Soldán: Próza ze Strahova, Večerní Praha 13. 3. 1979, Marie Veselá: Čtyři mladé autorky, Práce, 16. 1. 1979, Jaroslava Hájková: Z nové české prózy, Svobodné slovo, 16. 11. 1978, Jaromíra Nejedlá: Zatím jen první krůčky, Literární měsíčník 1978/ 10, J. Lukeš: Tvorba 1979, č. l, Eduard Světlík: Bylo jich pět, Rudé právo 4. 12. 1989, Jaromíra Nejedlá, Zdeněk Heřman: 2x Poberová, Kmen, 13. 7. 1989, A. Jedličková, LM 1989, č. 8, halašt (Š. Halaštová): Gejši nejsou zdejší, LN 1992, č. 16, Zdeněk Heřman: Ve znamení dětské knihy, Mladá fornta 1. 4. 1983, jer: Novinky prózy pro mládež: 2. 6. 1983, René Ditmar: Žirafka, Zlatý máj 1986 č. 1, ič: Minimum bontonu, NK 1996 č. 38, ib (Ilona Borská): O dobrém tónu a našich disonancích, Svobodné slovo, 14. 1. 1995, re: Batůžky dolů, Mladá fronta Dnes, 1. 4. 1995, Jan Bauer: Račte smeknout, Nedělní Blesk, 11. 3. 1995, Lucie Jandová, Brambory nikdy nekrájíme nožem, Rudé právo 6. 1. 1995, Eliška Horelová: Edice, o níž byste měli vědět, Svobodné slovo 10. 8. 1996
Interview: Československý voják, 21. 3. 1974, Zdena Karešová, Co vás zajímá 1990, č. 6, Eva Střížovská, Zlatý máj, 1992, č. 1, Zdeněk Heřman
== Externí odkazy ==
* {{NK ČR|jk01100162}}
* {{Citace elektronické monografie
| |||