Diego Velázquez: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění Života |
doplnění Života |
||
Řádek 18:
Základním pramenem k Velázquezově životě je spis jeho současníka, malíře a historika umění [[Antonio Palomino|Antonia Palomina]] ''El Museo pictorio y escaia optica'' z roku [[1724]]. Velázquezův děd se do [[Sevilla|Sevilly]] přistěhoval někdy po roce [[1581]] z [[Porto|Porta]], v době, kdy [[Španělsko]] a [[Portugalsko]] tvořily [[Personální unie|personální unii]]. Velázquezův otec Juan, stejně jako matka Jerónima Velázquez, kteří měli svatbu v roce [[1597]], pocházeli z nižší šlechty. Po nejstarším Diegovi se manželům narodilo ještě dalších sedm dětí.<ref>Gállego, Julián, ''Velázquez'', in: Pijoán, José (ed.), Dějiny umění, sv. 7, Odeon, Praha 1981 (dále jen Gállego)</ref> Po krátkém studiu malířství v ateliéru [[Francisco de Herrera starší|Franciska de Herrery staršího]] se od prosince [[1610]] stal učedníkem v dílně malíře [[Francisco Pacheco del Río|Francisca Pacheca]]. Pacheco byl vzdělaný muž, v jeho sevillském domě se scházeli intelektuálové a diskutovali o sochařství, malířství a literatuře. V 1. polovině 17. století byla sevillská malířská škola nejvýznamnější v celém Španělsku – patřili k ní mj. i [[Francisco de Zurbarán]] či [[Bartolomè Esteban Murillo|Murillo]].<ref>Wolf, Norbert, ''Diego Velázquez 1599–1660. The Face of Spain'', Taschen, Köln 2013, s. 8, ISBN 978-3-8228-6324-4 (dále jen Wolf)</ref>
V roce [[1617]] Velázquezova učňovská léta skončila. Mladý malíř složil před Pachecem a Juanem de Uceda zkoušku, na jejímž základě byl přijat do sevillského cechu [[Svatý Lukáš|svatého Lukáše]], patrona malířů. Pouze členové cechu směli přijímat zakázky od církve a soukromých osob, mít vlastní [[ateliér]] a zaměstnávat pomocníky. Rok nato si Velázquez vzal za manželku Pachecovu dceru Juanu. Byla to nejen ve Španělsku obvyklá praxe, kdy řemeslničtí mistři – malířství nebylo pokládáno za umění, nýbrž za [[řemeslo]] – provdávali své dcery za nadané tovaryše. Velásquezovi měli jen dvě dcery, z nichž jedna zemřela v mladém věku. Druhou, Francisku, dal roku [[1633]] Velázquez za ženu svému žákovi, malíři [[Juan Bautista Martínez del Mazo|Juanu del Mazo]].<ref>''Největší malíři: Život, inspirace a dílo – Diego Velázquez'', č. 66, Eaglemoss International, Praha 2000, s. 3, ISSN 1212-8872 (dále jen Největší malíři)</ref>
Svou první cestu do [[Madrid]]u, který se brzy stal jeho domovem, podnikl Velázquez roku [[1622]]. Chtěl se seznámit s královskou obrazovou galerií v [[El Escorial|Escorialu]] a případně portrétovat nového španělského krále [[Filip IV. Španělský|Filipa IV.]] Portrétování krále mu umožněno nebylo, vytvořil proto alespoň [[portrét]] básníka a dramatika [[Luis de Góngora y Argote|Luise de Góngory y Argote]], vystavený dnes v [[Museum of Fine Arts (Boston)|Museum of Fine Arts]] v [[Boston]]u. Velázquez se cestou také zastavil v [[Toledo|Toledu]], kde si prohlédl díla tamních malířů, zejména [[El Greco|El Greca]].
Řádek 39:
Většinu času v roce [[1635]] strávil malíř organizací výzdoby nového paláce Buen Retiro, zejména sněmovního sálu. Namaloval pro něj několik jezdeckých portrétů příslušníků královské rodiny, umístěna zde byla i ''Kapitulace Bredy''. Loveckými portréty a portréty trpaslíků vyzdobil o rok později královský lovecký zámeček Torre de la Parada poblíž Madridu.
V roce [[1649]] odjel Velázquez do [[Itálie]] podruhé. Hlavním účelem jeho cesty byl nákup obrazů tamních významných umělců do královských sbírek. Během tohoto italského pobytu navštívil malíř rovněž několik měst a sešel se rovněž s [[Nicolas Poussin|Poussinem]] a [[Gian Lorenzo Bernini|Berninim]]. V březnu [[1650]] vystavil v [[Řím|římském]] [[Pantheon]]u portrét svého služebníka Juana de Pareja, který sklidil velký úspěch. Byl přijat do místní Akademie svatého Lukáše a bylo mu povoleno vytvořit portrét [[papež]]e [[Inocenc X.|Inocence X.]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Wickenhagens
| jméno = Ernst
| titul = Geschichte der Kunst
| vydavatel = Paul Neff Verlag
| místo = Esslingen
| rok = 1919
| počet_stran = 389
| strany = 226
}}</ref> Během římského pobytu měl Vélazquez poměr s modelkou Flaminií Triva. V roce [[1652]] se z jejich vztahu narodil syn Antonio, kterého však otec nikdy nespatřil.<ref>Největší malíři, s. 7</ref>
Roku [[1659]] byl Vélazquezovi udělen [[Řád svatého Jakuba]]. Na jaře následujícího roku odejel Velázquez s královským dvorem na francouzsko-španělskou hranici, kde se dojednával sňatek francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] s dcerou Filipa IV. Marií Terezou. Malíř s hlediska své funkce zajišťoval cestu i ubytování španělského dvora. Po návratu v červenci [[1660]] se roznemohl a [[6. srpen|6. srpna]] v královském paláci zemřel.
== Dílo ==
| |||