Jindřich VII. Štaufský: Porovnání verzí

| dětijméno = =Jindřich <brVII. />FridrichŠtaufský

Jindřich byl jediný syn z manželství [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] Fridricha II. a jeho první ženy [[Konstancie Aragonská|Konstancie Aragonské]]. Po matce byl, vnukemdcery [[Alfonso II. Aragonský|Alfonse II. Aragonského]] a jeho ženy Sanchy Kastilské. Narodil se na Sicílii koncem roku 1211. Když Fridrich získal německou korunu, byl chlapec [[seznam papežů|papežem]] [[Inocenc III.|Inocencem III.]] v lednu [[1212]] korunován sicilským králem. Podle dohody mezi papežem a Fridrichem neměla být obě království sjednocena pod jedním vládcem a regentkou se proto stala Jindřichova matka a nikoliv otec.

Po smrti papeže roku [[1216]] povolal Fridrich syna do Německa a znovu si přisvojil titul krále sicilského. Konstancie zůstala na Sicílii regentkou až do roku [[1220]], ale jménem svého manžela a nikoliv syna. V Německu svěřil Fridrich Jindřichovi švábské vévodství. Roku [[1219]] vymřela hlavní linie [[Zähringenové|Zähringenů]] a Jindřich obdržel rovněž titul [[Burgundsko|krále burgundského]]. Tento titul však později vymizel, poté co se Jindřich stal králem.

Ve dnech 20. až 22. dubna [[1220]] byl na sněmu konaném ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] zvolen římským králem. Aby si zajistil hlasy církevních hodnostářů, vydal Fridrich II. dekret ''Confoederatio cum principibus ecclesiasticis'', kterým rozšířil vliv duchovenstva na chod státu. Zvolení bylo podmínkou k uskutečnění [[křížové výpravy]], kterou přislíbil již roku 1215. Tím byl ustanoven nástupce v případě smrti císaře. [[Papež]] [[Honorius III.]] však volbu neuznal, stejně jako neuznával Fridrichovu vládu nad Sicilským království. Stejně jako jeho předchůdce nechtěl připustit spojení obou zemí. Z toho důvodu i řada německých šlechticů volbu nejprve odmítala.

Poté co se Fridrich II. vrátil v roce 1220 z Itálie, měl na další Jindřichovu výchovu rozhodující vliv [[KolínSeznam nadkolínských Rýnemarcibiskupů|kolínský arcibiskup]] arcibiskup [[Engelbert III. Kolínský|Engelbert I.]], který jej korunoval králem německým [[8. květen|8. května]] v [[Cáchy|Cáchách]]. Navzdory tomu, že Jindřich byl formálně zasnouben s [[Anežka Česká|Anežkou]], dcerou [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]], plánoval arcibiskup jeho sňatek s jednou z dcer [[seznam anglických králů|anglického krále]] [[Jan Bezzemek|Jana Bezzemka]]. K tomuto spojení však nikdy nedošlo. Po Engelbertově smrti v roce [[1225]] převzal poručnictví [[Ludvík I. Bavorský (1173-1231)|Ludvík Bavorský]] a zasnoubení s českou princeznou bylo posléze zrušeno. Anežka byla potupně vrácena zpět na pražský dvůr.

[[29. listopad]]ulistopadu [[1225]] byl Jindřich na příkaz svého otce sezdán s o sedm let starší [[Markéta Babenberská|Markétou Babenberskou]], dcerou vévody [[Leopold VI. Babenberský|Leopolda VI. Babenberského]]. O šestnáct měsíců později ([[23. březen|23. března]] [[1227]]) byla Markéta korunována [[Seznam manželek panovníků Svaté říše římské|německou královnou]]. Z tohoto svazku vzešli dva synové: Jindřich a Fridrich.

V roce [[1228]] se rozešel s Ludvíkem Bavorským, který byl podezřelý z intrik s papežem proti císaři. Okolo vánoc toho roku převzal vládu v říši a donutil Ludvíka, aby se podřídil a pak se obrátil proti biskupovi [[Štrasburk|štrasburskému]]. Šlechta, která se obávala jeho vstřícné politiky vůči městům, ho však v roce [[1232]] dotlačila k vydání zákona ''„Statutum in favorem principum“'', kterým přiznal šlechtě obdobná práva jako již měli biskupové (např. vybírat daně a razit mince). V té době vznikly zásadní rozpory mezi otcem a synem. Jindřich se nezdál být dostatečně vstřícný vůči německé šlechtě, jejíž podporu Fridrich potřeboval pro svou italskou politiku. Fridrich se snažil omezit Jindřichovu autoritu a navíc Jindřichovým nejdůležitějším poradcem se stal hrabě Egino, zapřisáhlý císařův nepřítel.

V roce [[1232]] Jindřich odpřisáhl v [[Cividale del Friuli|Cividale]] poslušnost svému otci. V témže roce obnovil spojenectví [[Štaufové|Štaufů]] s [[Francie|francouzským]] královským rodemfrancouzskými [[Kapetovci|Kapetovců]]. V následujícím roce si pak podrobil bavorského vévodu [[Ota II. Bavorský|Otu II.]] V letech [[1233]] a [[1234]] se však s otcem znepřátelil znovu, když vystoupil proti [[inkvizice|inkvizitorovi]] [[Konrád z Marburku|Konrádovi z Marburku]] ve chvíli, kdy se Fridrich II. snažil získat papeže [[Řehoř IX.|Řehoře IX.]] do [[aliance]] proti [[Lombardská liga|Lombardské lize]]. Fridrich reagoval velmi přísně a [[5. červen|5. června]] [[1234]] postavil Jindřicha mimo zákon. Jindřich se vzbouřil a v prosinci uzavřel alianci s Lombarďany. Opuštěn všemi svými přívrženci byl však roku [[1235]] donucen se otci znovu podrobit a byl zbaven trůnu. Novým králem byl pak zvolen jeho mladší nevlastní bratr [[Konrád IV. Štaufský]]. Jindřichovi spojenci byli vesměs omilostněni.