Lidija Vladimirovna Litvjaková: Porovnání verzí

Po [[Operace Barbarossa|napadení Sovětského svazu]] v létě 1941 požádala o vstup do letectva, žádost jí však byla zamítnuta pro nedostatek zkušeností. Sovětské letectvo bylo přitom v té době nuceno nasazovat množství nezkušených pilotů, kteří měli nalétáno jen několik letových hodin. Její žádosti bylo vyhověno v říjnu 1941, když [[Marina Raskova]] hledala profesionální pilotky do 122. ženského leteckého oddílu. V únoru 1942 byla zařazena do ženského 586.IAP (stíhacího leteckého pluku), jednoho ze tří ženských leteckých pluků vzešlých z oddílu 122 (o tom podrobněji v článku [[Noční čarodějnice]]). Absolvovala výcvik na strojích [[Jakovlev Jak-1]] a poprvé sa účastnila vzdušných bojů nad [[Saratov]]em.

 

 

 

 

 

Koncem května 1943 zaznamenala zvláštní sestřel, když se jí podařilo zničit německý pozorovací balón, jehož posádka korigovala dělostřeleckou palbu na frontě. Tento balón měl silné krytí protiletadlovou obranou, a pilotům se nedařilo přiblížit se na účinný dostřel. Lýdie přišla s vlastním plánem na zneškodnění balónu a ten po schválení provedla. Frontovou linii proletěla ve větší vzdálenosti od cíle a k balónu se přiblížila strmým letem z týlu nepřítele se sluncem v zádech. Německá protivzdušná obrana nestihla zareagovat a balón střelbou zapálila. Za tento úspěch později obdržela [[Řád rudého praporu]]. 21. května 1943 padl v boji její manžel Alexej F. Solomatin. V důsledku zranění či poruchy letadla nezvládl přistání a ve vraku letadla jí uhořel před očima.

 

 

Na přelomu července a srpna 1943 probíhaly v oblasti řeky [[Mius]] těžké boje mezi sovětskými jednotkami a německou [[6. armáda (Německo)|6. armádou]]. Tak jako jinde i zde byly pozemní boje úzce spojeny s činností letectva. V té době byla Litvjaková již poměrně známou osobností, o které často psal nejen sovětský tisk. V důsledku nedoléčených zranění, silného duševního i fyzického vypětí, po ztrátě manžela a nejlepší přítelkyně se začaly objevovat známky vyčerpaní.