Napoleon Bonaparte: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historiografie: opravy. značka: editace z Vizuálního editoru |
→Historiografie: doplnění reference. |
||
Řádek 359:
== Historiografie ==
V oblasti historického bádání lze v souvislosti s Napoleonovou osobou a epochou hovořit o několika tisících publikovaných odborných spisech. Autoři těchto monografií se ať už objektivně nebo subjektivně snaží pochopit Napoleonovy ambice a vysvětlit příčinu jeho úspěchů.<ref>Ellis, s. 213.</ref> První práce tohoto druhu byly v reakci na záplavu pamfletů vzniklých po restauraci Bourbonů rázu značně patriotického až glorifikujícího. Mezi rozsáhlejší rané publikace v tomto směru patří dvacetisvazkové ''Dějiny Konzulátu a Císařství'' (''{{Cizojazyčně|fr|Histoire du Consulat et de l'Empire}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Marie-Joseph-Louis-Adolphe | příjmení = Thiers | titul = Histoire du Consulat et de l'Empire | vydavatel = Méline Cans | místo = Brusel | rok = 1845 | počet stran = 841 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/bub_gb_LjgVAAAAQAAJ#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), které velmi kvalitně zpracoval [[Adolphe Thiers]]. Ačkoliv se tento autor prakticky nezabývá hospodářskými otázkami, měla jeho práce u veřejnosti značný ohlas a díky kvalitnímu literárnímu stylu byla čtenářsky nadstandardně úspěšná.<ref>Tarle, s. 418–419.</ref><ref>Ellis, s. 206–207.</ref> K prvním Napoleonovým životopiscům patřil také skotský prozaik sir [[Walter Scott]]. Jeho velmi populární devítisvazkové anglicko-nacionalistické dílo ''Život Napoleona Bonaparta'' (''{{Cizojazyčně|en|Life of Napoleon Bonaparte}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Jean Baptiste Adolphe | příjmení = Charras | titul = Life of Napoleon Bonaparte | vydavatel = A. & C. Black | místo = Edinburgh | rok = 1875 | počet stran = 403 | jazyk = anglicky | url = https://archive.org/stream/lifenapoleonbon03scotgoog#page/n10/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>) je vůči Napoleonovi značně nepřátelské a v oblasti dokumentace více než nedostatečné.<ref>Tarle, s. 419.</ref><ref>Ellis, s. 203.</ref> Nedlouho po smrti bývalého francouzského císaře začala vycházet i řada memoárů, které sepsaly jemu blízké osoby, mimo to francouzská vláda vydala třicet dva kvartových svazků dopisů, dekretů a příkazů, které osobně diktoval.<ref>Tarle, s. 419–420.</ref> Ve Francii, Německu, Itálii i Anglii začalo přibývat prací, které se zabývaly popisem jednotlivých tažení a bitev, Napoleonovou diplomacií, administrativou i jeho zákonodárstvím. Prvním autorem, který se pokusil oprostit od napoleonského mýtu a nevědeckého nahlížení na napoleonskou epochu, byl francouzský emigrant a nepřítel bonapartismu plukovník Charras v práci o tažení v roce 1815 (''{{Cizojazyčně|fr|Histoire de la campagne de 1815: Waterloo}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Jean Baptiste Adolphe | příjmení = Charras | titul = Histoire de la campagne de 1815: Waterloo | vydavatel = Lacroix | místo = Brusel | rok = 1863 | počet stran = 697 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/histoiredelacam00chargoog#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>). Pojetím svého díla se proti napoleonské legendě snažil vystoupit i Edgar Quinet a negativní postoj vůči romantické ''hrdinské'' škole zaujal také Napoleonovi nepříznivě nakloněný Pierre Lanfrey (''{{Cizojazyčně|fr|Histoire de Napoléon Ier}}'' (1867)<ref>{{Citace monografie | jméno = Pierre | příjmení = Lanfrey | titul = Histoire de Napoléon Ier | vydavatel = Lacroix | místo = Brusel | rok = 1876 | počet stran = 529 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/histoiredenapol03lanfgoog#page/n9/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), jehož studie se dočkala více než deseti vydání. I když se autor snažil bojovat proti nadšenému tónu dosavadní Napoleonovy historiografie, zejména proti dílu Thieresovu, sám zcela nevědecky zveličil jeho zápornou historickou úlohu.<ref>Tarle, s. 420.</ref><ref>Ellis, s. 210–211.</ref> Nové proudy se ve francouzské historické vědě objevily po pádu [[Druhé Francouzské císařství|Druhého císařství]]. V prvních letech [[Třetí Francouzská republika|Třetí republiky]], kdy ještě hrozila restaurace Bourbonů, pokračovali republikánsky naladění autoři v boji proti napoleonské legendě, zatímco například historik Hyppolite Taine (''{{Cizojazyčně|fr|Les origines de la France contemporaine}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Hippolyte Adolphe | příjmení = Taine | titul = Les origines de la France contemporaine | vydavatel = Hachette | místo = Brusel | rok = 1881 | počet stran = 514 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/lesoriginesdela13taingoog#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), pokládal někdejšího císaře za dědice italských [[Kondotiér|kondotiérů]], jehož jediným smyslem života byla válka.<ref name="Tarle, 421">Tarle, s. 421.</ref> Až přehnaně pohrdavým způsobem kritizoval veškeré Napoleonovy počiny, které podle něj byly mj. důkazem nenasytné touhy ovládat všechno kolem sebe.<ref>Ellis, s. 211.</ref> Osmisvazkové dílo Alberta Sorela (''{{Cizojazyčně|fr|L'Europe et la révolution française}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Sorel | titul = L'Europe et la révolution française | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1876 | počet stran = 577 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/leuropeetlarvol05soregoog#page/n10/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), které začalo vycházet v 70. letech 19. století, pro změnu pohlíží na Napoleonovy útočné války jako na čistě obranné. Vlastenecká premisa Sorelovy teorie, která vznikla po [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]] a na několik dalších desítek let ovlivnila francouzskou historickou vědu, se pokouší čtenáře přesvědčit, že Francie na nikoho neútočí, nýbrž jen brání a hájí své „přirozené“ rýnské a alpské hranice.<ref name="Tarle, 421" /> Nejnadanějším Sorelovým následníkem byl Albert Vandal, jenž v knize ''Napoleon a Alexandr'' (''{{Cizojazyčně|fr|Napoléon et Alexandre Ier}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Vandal | titul = Napoléon et Alexandre Ier: L'alliance russe sous le premier empire | svazek = 1 | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1893 | počet stran = 568 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/napolonetalexan03vandgoog#page/n6/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>) konstatuje, že na válce s Ruskem Napoleon nenese žádnou vinu. Podobně jej hodnotí i ve dvousvazkové publikaci ''Povýšení Bonaparta'' (''{{Cizojazyčně|fr|L'avènement de Bonaparte}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Vandal | titul = L'avènement de Bonaparte | svazek = 1 | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1924 | počet stran = 630 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/lavnementdebo01vand#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref><ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Vandal | titul = L'avènement de Bonaparte | svazek = 2 | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1934 | počet stran = 560 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/lavnementdebo02vand#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), kde dochází k závěru, že Napoleon nenese vinu na ničem, co se událo před 18. brumairem a současně ani není vinen zavedením despotického režimu. Již v prvním desetiletí po svém vzniku se dílo dočkalo osmnácti vydání.<ref>Tarle, s. 422.</ref> Další stovky odborných publikací v rozličných trendech vznikaly i po celé 20. století, avšak evropská napoleonská historiografie vždy zůstávala daleko za publikační činností historiků Francouzských.<ref>Tarle, s. 424–426.</ref>
Nejmodernější odborné práce tématicky věnované období napoleonských válek v současnosti zastupuje dílo historika ''{{Cizojazyčně|fr|Musée de l’Armée}}'' v Paříži Olega Sokolova (''{{Cizojazyčně|fr|L’Armée de Napoléon; Austerlitz – Napoléon, l’Europe et la Russie; Le Combat de deux Empires}}''), historika Alaina Pigearda (''{{Cizojazyčně|fr|L’Armée de Napoléon}}''), Jeana Tularda (''{{Cizojazyčně|fr|Dictionnaire Napoléon}}''),<ref>{{Citace monografie | jméno = Jiří | příjmení= Kovařík | odkaz na autora = Jiří Kovařík (historik) | titul = Orlové Napoleonovy armády | vydavatel = Akcent | místo = Třebíč | rok = 2005 | strany = 7 | isbn = 80-7268-356-X | poznámka = [Dále jen: ''Orlové Napoleonovy armády'']}}</ref> profesora Oxfordské university Geoffreye Ellise ad. V českých poměrech nejnovější odborné knihy o napoleonských válkách publikuje historik [[Jiří Kovařík (historik)|Jiří Kovařík]].
|