Napoleon Bonaparte: Porovnání verzí

Velice důsledně se Napoleon věnoval také morálce armády. Ponechal v&nbsp;platnosti zákaz používání tělesných trestů, neboť jak pravil: „''Co možno očekávat od zneuctěných lidí''?“ a&nbsp;namísto toho se snažil apelovat na čest. Po bitvě svolával vojáky i&nbsp;důstojníky a&nbsp;dotazoval se jich na ty, kdo se nejvíc vyznamenali. Těm pak buď udělil vyšší hodnost, řád či peníze. Všeobecně se spíš spoléhal na odměny než na tresty, avšak pokud došlo na těžká provinění, byli provinilci obvykle rychle odsouzeni k&nbsp;popravě.<ref>Tarle, s. 408.</ref> Pocitu sounáležitosti s&nbsp;vlastí, armádou a&nbsp;jednotkou dosahoval několika způsoby. Proklamacemi, osobním příkladem, kdy byl sám ochoten čelit nepřátelské palbě, plukovními prapory, kterým vojáci kvůli orlům na jejich špicím říkali kukačky, ale rovněž i&nbsp;tím, že jako muž revoluce dokázal projít mezi vojáky, pochválit, připomenout, zažertovat. ''Historky o&nbsp;tom, jak císař promluvil s&nbsp;prostým vojákem letěly od úst k&nbsp;ústům a&nbsp;on se stával jejich císařem''.<ref>Orlové Napoleonovy armády, s. 17–18.</ref>

 

[[Soubor:40 francs or Bonaparte Premier Consul, 1840, Paris.jpg|vlevo|náhled|mince v hodnotě 40 franků z&nbsp;roku 1803]]

Již krátce po nástupu do úřadu prvního konzula byl Napoleon nucen podniknout první kroky, aby se vypořádal s důsledky finanční krize, která vznikla následkem tristního hospodaření Direktoria. Vydal nové předpisy, díky nimž finanční úředníci&nbsp;– výběrčí, berní, vrchní berní a&nbsp;ředitelé daní, byli schopni zajistit, že peníze daňových poplatníků směřovaly do veřejných pokladen pravidelně&nbsp;a v&nbsp;přesně stanovený den.<ref name="Lacour-Gayet, 147">Lacour-Gayet, s. 147.</ref> Původně se tak dělo jednou měsíčně, po bankovní krizi v roce 1805 pak každý desátý den.<ref name="Ellis, 70">Ellis, s. 70.</ref> Tento nový systém vykazoval maximální výnosy s&nbsp;minimálním počtem úředníků&nbsp;a v&nbsp;průběhu konzulátu&nbsp;i v&nbsp;prvních letech císařství mohl stát díky jeho efektivitě disponovat částkou 750–800 milionů franků ročně.<ref name="Lacour-Gayet, 147" /> Dozor nad peněžním aparátem prováděl osobně Napoleon, jenž si od ministra financí nechával třikrát do měsíce předkládat výkazy ze všech oddělení finanční správy. Tato 35–40 stránková folia důsledně pročítal a v případě nejasností se dožadoval vysvětlení, což přinutilo úředníky, aby účetní knihy drželi v naprostém pořádku.<ref>Lacour-Gayet, s. 148.</ref> Mimořádně významným počinem v oblasti finančnictví, který přetrval do dnešních dnů, bylo založení Francouzské banky (6.&nbsp;ledna 1800). Napoleonovým záměrem bylo vytvořit instituci, která by byla v zásadě soukromou společností, kde by měl stát jen omezenou účast a&nbsp;menšinový podíl, avšak zajistil by její legislativu. Hlavní iniciativu při jejím založení proto převzal J.&nbsp;F.&nbsp;Perregaux, jenž do Paříže svolal skupinu finančníků, která navýšila základní kapitál banky na 30&nbsp;milionů franků. Jejím řízením bylo pověřeno patnáct ředitelů, které volilo 200 největších podílníků, čímž došlo k hmotnému zainteresování francouzské finanční elity na prosperitě projektu.<ref name="Ellis, 71" /> Opatřením ze 7.&nbsp;germinalu r.&nbsp;XI^{[[Francouzský revoluční kalendář|franc.]]} (28.&nbsp;březen 1803), které bylo základem měnového systému, tzv. {{Cizojazyčně|fr|''franc de germinal''}}, Napoleon přísně reguloval kovový obsah nových mincí všech hodnot. Systém byl založen na bimetalickém standardu, jenž vymezil poměr zlata ke stříbru 1:15,5.<ref name="Ellis, 71">Ellis, s. 71.</ref> Další velkou finanční reformu provedl císař Francouzů za pomoci ministra financí Gaudina a šéfa státní pokladny Molliena po uzavření míru v Tylži v roce 1807.<ref name="Tarle, 198">Tarle, s. 198.</ref> Součástí této reorganizace bylo vytvoření nového ústředního úřadu {{Cizojazyčně|fr|''Cour des comptes''}}, který sloužil k účinnějším revizím státních financí.<ref name="Ellis, 70" /> Výsledkem změn ve finanční správě bylo, že důchody císařství plně kryly státní výdaje, včetně nákladů na vydržování armády ve válečném stavu.<ref name="Tarle, 198" />