Hornoslezská povstání: Porovnání verzí

'''Hornoslezská povstání''' či Slezská povstání (německy: ''Aufstände in Oberschlesien''; polsky: ''Powstania śląskiśląskie'') jsoubyla sériísérie tří ozbrojených konfliktů v letech [[1919]]–[[1921]] v [[Horní Slezsko|Horním Slezsku]]. Místní polské obyvatelstvo v nich bojovalo za odtržení průmyslového Horního Slezska od Německa a jeho včlenění do nově vzniklé [[Druhá polská republika|Polské republiky]]. Území bylo nakonec rozděleno pod dohledem [[Společnost národů|Společnosti národů]] mezi obě znesvářené strany. K Německu bylobyly připojeny připojenovíce přesnež dvě třetiny celého území, ale Poláci na svém území získali většinu průmyslových oblastí Horního Slezska.

Území [[Slezsko|Slezska]] bylo do 14. století součástí [[Polské království|Polského království]]. Od roku [[1335]] se stalo součástí [[Země Koruny české|Zemí Koruny české]] a od roku [[1526]] se Slezsko společně s českým královstvím dostalo do područí rakouských [[Habsburkové|Habsburků]], kde vytrvalo do [[Války o rakouské dědictví|válek o rakouské dědictví]] (1740–1748). V této válce Rakousko podlehlo [[Prusko|Prusku]] a muselo většinu Slezska vyklidit. V roce [[1871]] po německém vítězství v [[Prusko-francouzská válka|Prusko-francouzské válce]] bylo velkolepě v zrcadlovém sále ve [[Versailles]] vyhlášeno [[Německé císařství]], kteréhojehož se Slezsko bylostalo součástí. [[První světová válka]] (1914–1918) dopadlaskončila proporážkou Německé císařství porážkouNěmecka. Císařství bylo nahrazeno republikou a Německo muselo podle [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] platit válečné reparace.

Slezsko v té době patřilo k nejprůmyslovějších územím bývalého císařství. Byl zde silně rozvinut těžký průmysl, a to především zpracování železa. Území bylo bohaté na minerální zdroje předevšímzejména na [[železo]], [[zinek]], [[uhlí]] a [[olovo]].

Horní Slezsko bylo obýváno z většiny etnickými [[Poláci|Poláky]], kteří ale tvořili nižší vrstvu obyvatelstva. Na druhé straně velkostatkáři, majitelé továren, obchodníci a členové místních úřadů bylybyli zv drtivé většinyvětšině [[Němci]]. Podle sčítání obyvatelstva se postupně počet polsky mluvících obyvatel v Slezsku snižoval, a to díky sílící [[germanizace|germanizaci]]. V roce [[1900]] uvedlo jako svou rodnou řeč [[polština|polštinu]] 65% obyvatel Horního Slezska, o deset let později v roce [[1910]] to bylo již jen 57% obyvatel. Dalším výrazným ukazatelemrozdílem bylo náboženské vyznání. Němci se hlásili k protestantům, zatímco Poláci byli katolíci.

Na mírovém konferenci ve Versailles bylo nařízeno, že na území Slezska proběhne [[plebiscit]], ve kterém místní obyvatelstvo rozhodne, zda území připadne Polsku, či se stane součástí Německa. Plebiscit se měl konat do dvou let od uzavření smlouvy, (smlouva byla podepsána v roce 1919), na území celého Horního Slezska, a to ačkolivtřebaže polská vláda měla zájem pouze o území na východ od řeky [[Odra|Odry]] s výraznou polskou většinou. Plebiscit byl oficiálně vypsán na 20. březen [[1921]].

Sílící propaganda obou stran začala okamžitě vyvolávat národnostní napětí po celém území. Německé úřady varovaly občany, že volbou pro Polsko ztratí svou práci a nárok na důchod. Němečtí veteráni začali vytvářet polovojenské uskupení zvanázvané "[[Freikorps]]", které terorizovalaterorizovalo polské aktivisty. Polsko na druhou stranu slibovalo slezským Polákům, že už nebudou dále diskriminovanou skupinou obyvatelstva a nabídlo jim formu důchodů podle německého vzoru. Jako odpověď na vznikající jednotky FreikorpsFreikorpsu byla do Horního Slezska vyslána polská tajná služba.

Do Horního Slezska bylobyla poslána německá armáda o síle 21 000 mužů, která povstání rychle potlačila. Následovala vlna německých represí, před kterými muselo přes 22 000 Poláků utéct na území Polské republiky. Násilnosti skončily na nátlak [[Trojdohoda|dohodových států]] a uprchlíkům pak bylo umožněno vrátit se beztrestně domů. Povstání bylo poraženo, ale odpor proti Němcům se začal šířit mezi slezskými Poláky o to rychleji. Poláci se začali posilovat svoje národnostní uvědomění a kulturu, sse kterou se ztotožnili.

V únoru [[1920]] dorazila do Slezska plebiscitní komise. Složena byla z většinyvětšinou z Francouzů a malým dílem z Britů a Italů. Hned z počátku bylo zřejmé, že komise mělamá příliš malý vliv na to,udržení aby udrželapořádku v průběhu plebiscitu pořádek. Sama komise byla rozdělena na dva tábory. Francouzi stranili Polákům, zatímco Britové a Italové byli nakloněni Němcům.

Na východě Polska v té době probíhala [[Polsko-sovětská válka]]. Bolševici v té dobění zatlačili polské jednotky až k Varšavě a chystali konečný útok na polské hlavní město (více [[Bitva u Varšavy (1920)]]). Dne 20. srpna 1920 otiskly německé noviny zprávu, že [[Rudá armáda]] dobyla Varšavu. Německá komunita, která předpokládala, že je to konec nezávislého Polska, začala domnělé dobytí Varšavy bouřlivě oslavovat. Výbušná atmosféra nakonec vyústila v útoky německých polovojenských složek na Poláky. Násilnosti neztratily na intenzitě, ani když vyšlo najevo, že Varšava byla před sověty ubráněna.

Nepokoje přerostly v povstání 19. srpna [[1920]], kdy Poláci obsadili budovy místní vlády v [[Katovice|Katovicích]], [[Pszczyna|PrštiněPštině]] a [[Bytom|Bytomu]]. Mezi 20. a 25. srpnem se povstání rozšířilo do [[Chorzów|Chořova]], [[Tarnowskie Góry|Tarnovských Hor]], [[Rybnik]]u a [[Lubliniec|LubliniceLubliňce]]. Komise deklarovala úmysl nastolit pořádek, ale v praxi se díky její rozpolcenosti žádná protiakce nekonala. Nakonec bylo povstání utlumeno v září [[1920]] kombinací menších vojenských operací a dohodami mezi jednotlivými stranami.

Hlasovat v plebiscitu mohl každý, kdo byl starší dvaceti let a v žil nebo se narodil na území, kde plebiscit probíhal. Díky těmto pravidlům se zdvihla vlna migrace jak Němců, tak Poláků, kteří chtěli v plebiscitu volit. Němci Poláky výrazně převýšili. K volbám do Slezska přijelo z různých částí střední Evropy 179 910 Němců a pouze okolo 10 000 Poláků. Konečné výsledky tak vyzněly příznivě pro Německo. Celkem 707 605 hlasů bylo pro připojení k Německu, zatímco 479 359 hlasů pro spojení s Polskem.

Samotné povstání vypuklo z 2. na 3. května [[1921]] operací ''Mosty'', kdypři níž se podařilo polským sabotérům zničit sedm mostů, a odříznout tak místní Němce od přísunu posil z Německa. Dohodové státy samisamy do běhu událostí příliš nezasahovaly, protože samisamy neměly jednotky, které by mohly postrádat. Jediným krokem tak nakonec byl jen francouzský zákaz rekrutování německých dobrovolníků do Horního Slezska z okolních území.

Z počátku bylo povstání velice úspěšné a Poláci dostali pod kontrolu většinu území Horního Slezska, ale německé jednotky, někdy s pomocí Italů a Britů, kladly tuhý odpor. Nakonec byly britské jednotky odvolány na popud francouzského generála Julese Gratiera byly britské jednotky odvolány. Povstání tak mělo velice dobrou pozicimožnost docílit konečného vítězství a připojit nakonec průmyslovou oblast k Polsku. Dvanáct dní po vypuknutí povstání nabídl Korfanty stažení svých jednotek, pokud budou na dobytých území umístěny mírové jednotky států Dohody. Dne 1. července bylibyly na území Horního Slezska rozmístěny britské jednotky.

Na území Horního Slezska bylo umístěno šest batalionů jako mírové jednotky. Britové a Francouzi, kteří se nebyli schopni shodnout, jak s územím naložit, postoupili problém Radě [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Rada vytvořila čtyřčlennou poradní komisi skládající se z představitelů Belgie, Číny, Španělska a Brazílie. Komise se vydala do oblasti, aby získala vlastní informace o situaci. Na základě reportu od této komise rozdělila Rada Společnosti národů v říjnu 1921 Horní Slezsko mezi Němce a Poláky. Rada si byla vědoma, že rozdělením jednotného ekonomického tělesa mezi dva státy mohou nastat nemalé problémy. Proto obě strany musely vypracovat hospodářská pravidla a zaručit práva menšin a to na dalších patnáct let.

Polsko tak získalo polovinu obyvatel Horního Slezska, ale jen okolo třetiny jeho území (3 214 z 10951 km²). Však cennáCenná průmyslová oblast však připadla právě Polsku. Poláci získali 49 z 61 uhelných dolů, všechny železné doly, na železnou rudu a 12 z 16 zinkových dolů. HlavníVýznamná města jako Katovice, Chořov a Tarnovské Hory připadla Polákům, ale města Bytom a Glivice zůstalyzůstala na německé straně hranice. Celkově tak 736 000 Poláků a 260 000 Němců bylo po rozdělení nav polském Slezsku a 532 000 Poláků a 637 000 Němců v německém Slezsku. Z polské části Slezska vzniklo autonomní Slezské vojvodství, které mělo svůj parlament.

Na začátku [[Druhá světová válka|druhé světové války]] zabrali celou oblast Slezska opět Němci. Po porážce nacistického Německa celé Slezsko připadlo opět Polsku. Německé obyvatelstvo bylo po válce odsunuto a do oblasti se nastěhovali Poláci, kteří byli vystěhováni z bývalých polských částí Ukrajiny a Běloruska. Dnes je celá oblast Horního Slezska součástí Polska jako [[Slezské vojvodství]] s centrem v Katovicích a Opolské vojvodství s centrem v [[Opolí|Opole]].