Wikipedista:Atilla/Pískoviště: Porovnání verzí

Významným počinem v období konzulátu, byla Napoleonova iniciativa v oblasti zákonodárství. Již několik týdnů po svém návratu z vítězného tažení zakončeného bitvou u Marenga (12.&nbsp;srpna 1800) vydal nařízení o vytvoření komise, jež měla vypracovat znění návrhu nového občanského zákoníku, který se měl stát základní právní normou ve Francii a jí ovládaných zemí.<ref>Tarle, s. 124.</ref> Nový kodex byl koncipovaný řadou právních expertů své doby (Tronchet, Bigot de Prémaneneu, Cambacérès, Malleville aj.) a&nbsp;Napoleon často zasahoval do utváření jednotlivých návrhů. Po svém vyhlášení v březnu 1804 vešel zákoník do dějin pod názvy ''Code civil'' nebo ''Code Napoleon'' a obsahoval 2281 článků, které definitivně odstraňovaly feudalismus a&nbsp;jakékoliv stopy lenního práva. Dále například potlačil práva prvorozených a&nbsp;stanovil dělbu majetku mezi všechny dědice mužského pohlaví, formálně uznal oprávněnost dřívějšího prodeje státních pozemků zkonfiskovaných církvi a&nbsp;emigrantům nebo stanovil další podmínky dědictví a&nbsp;rozvodů.<ref>Ellis, s. 77.</ref> V dalších letech se ''Code Napoleon'' stal oficiálním pilířem francouzské právní vědy<ref>Tarle, s. 125.</ref> a i přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva<ref name="Kde, kdy a jak, 208" /> a&nbsp;jím formulované zásady ovlivnily občanské zákonodárství v&nbsp;mnoha jiných zemích.<ref name="Čornej, Vaníček, Kučera, 298" /> Společně s prací na občanského zákoníku byl na Napoleonův příkaz vypracován i&nbsp;speciální kodex pro obchod. Jeho ustanovení regulovala a právně zabezpečovala obchodní transakce, život na burse a bankovní, směnárenské i notářské právo, pokud se týkalo obchodních operací. Nesporným krokem vzad bylo vydání trestního kodexu, jenž zahrnoval [[trest smrti]] i tělesné tresty důtkami (ty byly zrušeny za revoluce), cejchování rozžhaveným železem a nejpřísnější tresty za delikty proti vlastnictví.<ref>Tarle, s. 126.</ref>

 

O další reformu se Napoleon zasadil v oblasti vzdělávání, když 11.&nbsp;floreálu r.&nbsp;X^{[[Francouzský revoluční kalendář|franc.]]} (1.&nbsp;května 1802) vydal zákon o&nbsp;veřejném vyučování. Tímto vládním nařízením zřizoval na území celé Francie veřejná [[Lyceum|lycea]],<ref name="Lacour-Gayet, 541">{{citace monografie | jméno = Georges | příjmení = Lacour-Gayet | titul = Napoleon | vydavatel = F. Borový | místo = Praha | překladatelé = Josef Dostál | rok = 1931 | strany = 541 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [Dále jen: ''Lacour-Gayet'']}}</ref> která měla sloužit především k výchově nových důstojníků,<ref name="Tarle, 122">Tarle, s. 122.</ref> čímž položil základ státního vzdělávacího systému ({{Cizojazyčně|fr|''Université de&nbsp;France''}}).<ref name="Barnett, 139">Barnett, s. 139.</ref> Výuka v těchto institucích probíhala zcela ve vojenském duchu,<ref name="Lacour-Gayet, 541" /> žáci z celé země a ve stejném věku měli mít stejnou výuku v tutéž dobu, jednotlivé hodiny ohlašoval bubeník,<ref>Barnett, s. 140.</ref> studenti byli oblečeni v uniformách, trestalo se zavíráním atd.<ref name="Lacour-Gayet, 541" /> Absolventi lyceí byli po složení doplňovací zkoušky přijímáni do vyšších a odborných vojenských učilišť nebo se mohli uplatnit v občanských oborech.<ref name="Tarle, 122" /> Zákon o veřejném vyučování Napoleon v období prvního císařství ještě doplnil dekrety z&nbsp;10.&nbsp;května 1806 a&nbsp;7.&nbsp;března 1808.<ref name="Lacour-Gayet, 541" /> Tato nařízení rozdělila vzdělávací stupně na základní, střední a&nbsp;vyšší a&nbsp;navíc umožňovala Napoleonovi nebo jeho zástupci, velmistru university, předepisovat osnovy a&nbsp;školský řád a&nbsp;jmenovat veškerý personál školních institucí.<ref name="Barnett, 139" />

 

 

== Reference ==