Lockheed Constellation: Porovnání verzí

'''Lockheed Constellation''' („'''Connie'''“) je [[vrtule|vrtulový]] [[dopravní letoun]] vyráběný mezi lety 1943 a 1958 firmou [[Lockheed Corporation]] v [[Burbank]]u v [[Kalifornie|Kalifornii]]. Celkem bylo vyrobeno 856 letounu v různých verzích, z nichž všechny vynikaly trojitými [[svislé ocasní plochy|svislými ocasnimi plochami]], [[trup letadla|trupem]] ve tvaru [[delfín]]a a ve většině případů 18válcovým motorem [[Wright R-3350]]. [[Letoun]] se dočkal jak civilního, tak i vojenského užití a byl nasazen například během [[Berlínská blokáda|blokády Berlína]]. PC-121A „Columbine II“ používal [[Prezident Spojených států amerických|americký prezident]] [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhower]], PC-121A „Bataan“ zase [[Douglas MacArthur|generál MacArthur]].

Prototyp letounu byl podle specifikací z listopadu [[1939]] stavěn jako civilní [[dopravní letoun]] pro leteckou společnost [[TWA]], ale vzhledem k válečným událostem v Evropě dostala firma [[Lockheed]] 20. září [[1940]] příkaz dokončit první Constellationy jako vojenské [[transportní letoun|transportní]]. První [[prototyp]] s vojenským označením '''Lockheed C-69-LO''' (výr. č. 049-1961, sér. č. 43-10309, NX25600) poháněný čtveřicí motorů [[Wright R-3350]]-35 Double Cyclone o výkonu 1 641 kW poprvé vzlétl 9. ledna [[1943]]. Za řízení usedl šéfpilot [[Boeing]]u E. T. „Eddie“ Allen, dalšími členy osádky byli M. Burcham, R. Thoven, D. Stanton a C. Johnson. Po prvním letu byl stroj přelétnut z Lockheedova [[letiště]] v Burbanku na vojenskou základnu Muroc v [[Mohavská poušť|mojavské poušti]]. Po vojenských testech byl v červnu 1943 prototyp vrácen výrobci k dalšímu vývoji a zkouškám. Po ukončení továrních zkoušek byl letoun opět předán [[United States Army Air Forces|USAAF]] na základnu Wright Field v [[Ohio|Ohiu]]. Později byl první prototyp výrobcem pokusně vybaven motory [[Pratt & Whitney R-2800]]-83 Double Wasp a jeho označení se změnilo na '''XC-69E'''. Po zkouškách byly nahrazeny původními pohonnými jednotkami. Po válce letoun odkoupil [[Howard Hughes]] a létal u Hughes Airlines s poznávací značkou NC25600. Do poloviny roku [[1945]] bylo vyrobeno 21 kusů C-69 pro přepravu 64 osob a jeden '''C-69C''' se 43 sedadly v luxusní výbavě pro přepravu [[VIP]]. V roce [[1949]] zakoupila firma ''Schwimmer Aviation'' tři letouny C-69, které provozovala pod hlavičkou panamské společnosti [[LAPSA]]. Byly používány k dopravě zbraní a munice pro vznikající stát [[Izrael]]. Po jeho založení stroje přešly do majetku aerolinek [[El Al]].

[[25. srpen|25. srpna]] [[1945]] odstartoval ke svému prvnímu letu civilní '''Lockheed Model L-049 Constellation''', dohotovený nyní naopak z původního vojenského kontraktu, poháněný [[Pístový motor|pístovými motory]] [[Wright R-3350|Double Cyclone]] s přímým [[Vstřikování paliva|vstřikováním paliva]]. [[14. listopad]]u téhož roku byl předán aerolinkám TWA k výcviku osádek. Pravidelnou dopravu zahájil 3. února [[1946]] se společností [[Pan Am]] na lince z [[New York]]u na [[Bermudy]], následovanou 6. února 1946 transatlantickou linkou na trati [[Washington]]-[[Paříž]] provozovanou [[TWA]] a domácí 15. února 1946 mezi New Yorkem a [[Los Angeles]]. 11. června 1946 vypukl při cvičném letu Constellationu TWA na palubě požár od vadné elektroinstalace a při následné havárii přišlo o život pět lidí. Další provoz letounů byl uvolněn až po prošetření příčin nehody a následných úpravách. Kromě úprav instalací došlo i k nahrazení vstřikování paliva za [[karburátor]]y na motorových jednotkách. Jeden letoun odpovídající Modelu L-049 zkoušelo v provozu [[US Navy]] jako typ '''R70-1'''.

Další vyráběnou variantou byl '''Lockheed Model L-649 Constellation''' s výkonnějšími motory Wright R-3350-749C-18BDI Double Cyclone po 1 864 kW s novou kapotáží usnadňující údržbu a novou protihlukovou izolací kabiny pro 55 cestujících. [[První let]] proběhl [[18. říjen|18. října]] 1946, certifikát byl vydán 14. března 1947. Jediným zákazníkem byla společnost [[Eastern]], která zahájila provoz v květnu 1947 jedním ze svých čtrnácti L-649.

Následující verzí byl dálkový '''Lockheed Model L-749 Constellation''' s novými integrálními nádržemi ve vnějších částech křídla, zesíleným [[podvozek letadla|podvozkem]] a stejnými motory jako Model L-649. 23 kusů převzali civilní američtí uživatelé, 10 strojů odebralo velitelství [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]], jeden jako typ '''VC-121B''', tři s označením '''VC-121A''' a šest neslo označení '''C-121A'''. Všech deset strojů pro přepravu osob bylo později přeznačeno na '''PC-121A'''. Jako '''Model L-749A''' bylo zkonstruováno 59 letadel se zesílenou konstrukcí a zvýšenou vzletovou hmotností na 48 500 kg. [[drak letadla|Drak]] posloužil jako základ vojenských variant dvou '''PO-1W''' pro námořnictvo s výstupky radiolokačních systémů nad a pod trupem. Byly určeny ke zjišťování vzdušných a plovoucích prostředků protivníka. První prototyp (č. 124473) poprvé vzlétl v červnu [[1949]]. Oba dva PO-1W byly později přeznačeny na '''WV-1''' na kterých se zkoušely systémy radiolokační a elektronické soustavy.

13. října [[1950]] odstartoval [[pilot]] J. White k prvnímu letu s prototypem '''Lockheed Model L-1049 Super Constellation''' (NX67900). Jednalo se o původní první prototyp Constellationu odkoupený společností Lockheed od Hughes Airlines. V mateřském závodě v Burbanku technici nahradili původní motory Double Cyclone za Double Wasp a přidáním nových válcových sekcí před a za křídlo prodloužili trup na 5,61 m. 14. června [[1951]] vzlétl první sériový Super Constellation s celou řadou úprav. Původní kruhová okna byla nahrazena obdélníkovými, změnily se i polohy vstupních dveří a prosklení pilotní kabiny. Namontovány byly opět motory Double Cyclone verze R-3350-956C-18CBI o výkonu 2 015 kW, [[svislé ocasní plochy]] byly zvýšeny a podvozek zesílen.

Montáží motorů Wright Double Cyclone ve verzi R-3350-872TC-18DA1 Turbo Compound se vzletovým výkonem až 2 425 kW vznikl '''Model L-1049C''' zalétaný 7. února [[1953]]. Každých šest válců motoru mělo [[výfuk]]ové potrubí svedeno na jednu ze tří turbín, která přes planetový [[reduktor]] předávala kroutící[[krouticí moment]] [[kliková hřídel|klikové hřídeli]]. Výrazně stoupl [[výkon]] při 20% snížení spotřebě paliva. Celková produkce dosáhla 48 letounů dodávaných od června 1953 do června [[1954]] mezi Air France (10), [[Air India]] (2), Eastern (16), [[KLM]] (9), PIA (3), Qantas (3) a TCA (5).

Od roku [[1954]] přicházely do operačního užívání US Navy první letouny '''Lockheed WV-2 Warning Star''' (dřívější označení '''PO-2W''', po listopadu [[1962]] zase jako '''EC-121K''') létající se systémem včasné radiolokační výstrahy. Pohon zajišťovaly pístové, vzduchem chlazené osmnáctiválce Wright R-3350-32W-878TC18EA1 o vzletovém výkonu 2721,35 kW. Na čočkovitý kryt [[Radar|radiolokátoru]] na pylonu nad trupem prodělal přestavbu jeden stroj '''WV-2E''', několik dalších WV-2 neslo po zástavbě speciálního elektronického vybavení označení '''WV-2Q''' v roce 1962 přeznačené na '''EC-121M'''. Osm kusů WV-2 bylo modifikováno k meteorologickému průzkumu na '''WV-3''' ('''EC-121P'''). Několik EC-121K a P převzalo od námořnictva vojenské letectvo a zavedlo pro ně označení '''EC-121R'''.

Společnost Seaboard Western zakoupila čtyři stroje '''Model L-1049D''' pro smíšenou dopravu osob a nákladu, které byly vybaveny vodotěsnou podlahou kabiny a nákladovými vraty na levé straně zádě. [[Maximální vzletová hmotnost]] dosáhla 61 416 kg.

Vojenské letectvo rovněž požadovalo letouny kategorie Warning Star, zadalo proto přestavbu deseti C-121C na typ '''RC-121C''' (později značené '''EC-121C'''), které v podstatě odpovídaly námořnímu provedení WV-2/EC-121K. Od května 1954 byly přidělovány 551. a 552. křídlu včasné výstrahy nové '''RC-121D''' ('''EC-121D'''). Jejich modifikací vznikly stroje '''EC-121H''' s přídavným elektronickým zařízením a číslicovým počítačem, které byly včleněny do systému PVO SAGE a rovněž '''EC-121Q''' a '''EC-121T''' z roku [[1973]] s pokročilejším radiolokačním a elektronickým vybavením. Dalšími vojenskými variantami byly cvičná '''TC-121C''' a speciální '''EC-121S'''. Warning Stary námořních i vzdušných sil operovaly ve vzájemné součinnosti nad atlantickým a pacifickým pobřežím [[USA]]. Specální varianta '''AC-121D''' sloužila ve [[Válka ve Vietnamu|vietnamském konfliktu]] k monitorování průzkumných čidel na území [[Kambodža|Kambodže]] a [[Vietnam]]u.

Trup byl převzat z L-1049G s novým vnitřním vybavením a zdokonalenou protihlukovou izolací. Zcela nové bylo [[křídlo]] s laminárním rychlostním profilem, větším rozpětím a jiným půdorysem. Instalované motory Wright R-3350-988TC-18EA2 Turbo Cyclone o výkonu po 2537 kW měly nové reduktory. Průměr vrtulí ''Hamilton Standard'' nebo ''Curtiss Electric'' byl zvětšen z původních 4,60 na 5,13 m. Podvozek dostal větší rozchod, čímž se snížila celková výška letounu na zemi. TWA první ze 45 vyrobených Starlinerů převzala 1. června 1957, první komerční let s ním proběhl na trati Los Angeles-[[Londýn]]. Celkem společnost TWA zakoupila 29 L-1649, [[Lufthansa]] 4 (poslední Starliner výr. č.1040, D-ALAN vyřazen v únoru [[1966]]), Varig 2 a [[Air France]] 10.