Guy de Maupassant: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) - interwiki clanek neni FA |
Překlad z fr. stránky. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 28:
Ve svých románech Guy de Maupassant koncentruje všechna témata, která jsou rozeseta v povídkách. Miláček, který vyšel roku 1885, se musel už během prvních čtyřech měsíců několikrát dotiskovat. Maupassant se smíchem říkal: "Miláček, to jsem já!". Poté, co vyřešil věci kolem publikace Miláčka na pokračování v časopise, odjel do Itálie opět v doprovodu přátel.
Za nejvyspělejší román je považována kniha ''Petr a Jan'' (''Pierre et Jean'', 1887-8), vyprávějící o svárlivosti mezi bratry. Je dokladem skutečné psychologické analýzy hrdiny.
=== Poslední roky života a smrt ===
Jeho od přírody daná averze vůči společnosti, stejně jako podlomené zdraví ho dovedou do předčasného důchodu, k samotě a meditaci. Odjíždí na dlouhou cestu do Alžírska, Itálie, Anglie, navštíví Bretaň, Sicílii, Auvergne... Každá cesta je pro něj synonymem pro nové reportáže pro tisk a cestovní deníky. Podniká okružní jízdu Středomořím na své jachtě pojmenované "Bel-Ami" - Miláček. Nicméně ani jeho láska k prostoru, cestám a samotě mu nezabraňují navazovat nová přátelství, například s Alexandrem Dumasem ml. nebo historikem a filozofem Hippolytem Tainem.
Roku 1887 spatří světlo světa román ''Mont-Oriol''
V roce 1889 publikuje povídku ''Silný jako smrt'' (''Fort comme la mort''), která již ohlašuje jeho slábnutí, strach ze smrti a postupující nemoci. 13. listopadu umírá jeho bratr Hervé, a to ve věku pouhých 39 let.
Rozvoj syfilidu v její neuroluetickou formu vedl koncem 80. let k jeho četným migrenózním bolestem hlavy a přechodným poruchám zraku. Jeho přátele si povšimli
V květnu 1889 začíná Maupassant psát svůj poslední publikovaný román - ''Naše srdce'' (''Notre coeur'').
Koncem roku 1890 se v Rouen účastní vztyčení památníku věnovanému Flaubertovi, a to za účasti Émila Zoly, [[José-Maria de Heredia|José-Maria de Herediy]] a [[Edmond de Goncourt|Edmonda de Goncourta]], který si do svého deníku poznamenal: "Byl jsem dnes ráno zasažen špatným vzhledem Maupassanta, sešlostí jeho figury, popelavé pleti (...) Nevypadá to, že by bylo jeho osudem dožít se stáří."
Dne 2. ledna [[1892]] se Maupassant pokusil o sebevraždu, ve které mu zabránil jeho sluha, který ukryl kulky z pistole a nahradil je za slepé. Pokusil se proto podřezat si krk střepem z rozbitého okna. Byl proto převezen do ústavu pro choromyslné Dr. Émila Blanche v [[Passy (Seine)|Passy]] v Paříži, kde 6. července 1893, v 11:45, zemřel, měsíc před jeho 43. narozeninami, po 18 měsících v téměř naprostém bezvědomí. Na pohřbu pronesl smuteční řeš Émile Zola: "Nechci říct, že by jeho sláva měla zapotřebí tak tragického konce, (...). Mimo svou slábu coby spisovatel, zůstane jako jeden z těch, kteří byli nejšťastnější i nejnešťastnější na zemi, (...), milovaný bratr, rozmazlený, který zmizel uprostřed slz..." Několik dní poté navrhuje Zola vztyčit památník na jeho počest. Stane se tak 25. 10. 1897 v parku Monceau.
▲Rozvoj syfilidu v její neuroluetickou formu vedl koncem 80. let k jeho četným migrenózním bolestem hlavy a přechodným poruchám zraku. Jeho přátele si povšimli jeho neobvyklého chování, rovněž nápadné posedlosti sebezáchovou, samotou a [[šílenství]]m. Ve svých dopisech zmiňoval své deprese, bolesti i strach ze smrti. Sužovaly jej [[halucinace]], také přesvědčení, že jeho [[mozek]] požírají mouchy, nebo že je soustavně pronásledován neznámým zlem.
V roce 1891 se svěřil Herediovi: "Vstoupil jsem do literatury jako meteor a odejdu z ní jako blesk."
== Dílo ==
| |||