Námořní mina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m řádková verze {{Commons}}; kosmetické úpravy |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2:
'''Námořní mina''' je [[zbraň]] sloužící k pasivnímu ničení námořních sil nepřítele, k ochraně nebo naopak blokádě přístavů a přístupových tras nebo k vytvoření ''bezpečných zón'' či naopak minových přehrad. První námořní minu sestrojil Američan [[David Bushnell]] a k jejímu prvnímu použití došlo roku 1777 proti anglickým lodím blokujícím přístav [[Filadelfie]].
K prvnímu masovému použití došlo za [[Rusko-japonská válka|rusko-japonské války]] kdy na ruské straně měly na svědomí potopení vlajkové lodě [[Petropavlovsk (1894)|''Petropavlovsk'']] i s ruským vrchním námořním velitelem admirálem [[Stěpan Makarov|Makarovem]]. Mnohem větší ztráty však utrpěli Japonci, kteří na minách ztratili 2 bitevní lodě, 4 křižníky, 2 torpédovky a jeden torpédový člun. Těchto úspěchů bylo dosaženo navzdory stále ještě primitivní konstrukci min. (Například jako pojistky se používalo obyčejné kostky cukru, která blokovala kontakty miny ještě nějakou chvíli po svržení do moře, a tak umožňovala minonosce se bezpečně vzdálit.)
Ještě masovější nasazení min bylo za první světové války (i když s ne tak významným vlivem na výsledek bojů). Během války bylo položeno 235 000 min.{{Fakt/dne|20110120112719}}
Na místo určení dopravují miny lodě [[minonoska|minonosky]], letadla nebo [[ponorka|ponorky]]. Miny mohou plavat na hladině nebo pod ní (ať už volně, nebo s ukotvením ke dnu), či být položeny na dně. Podle způsobu aktivace se rozlišují miny kontaktní (iniciované nárazem), [[magnetismus|magnetické]] (iniciované magnetickým polem proplouvající lodi), akustické (reagující na zvuk lodního šroubu), tlakové nebo odpalované na dálku. Některé miny mohou kombinovat více způsobů inicializace, což znesnadňuje jejich likvidaci. Miny mohou být rovněž vybaveny časovačem, který je po určité době deaktivuje, a
K odstraňování min slouží speciální lodě zvané [[minolovka|minolovky]].
| |||