Jan Honsa: Porovnání verzí

'''Jan Honsa''' ([[8. červen|8. června]] [[1876]] [[Tisová (okres Ústí nad Orlicí)|Tisová]] u [[Vysoké Mýto|Vysokého Mýta]] − [[9. září]] [[1937]] [[Polička-Město|Polička]]) byl český malíř a grafik, krajinář, 1893-1899 nejmladší žák [[Julius Mařák|Julia Mařáka]] na pražské [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii]], a tedy i nejmladší z generace tzv. mařákovců; též člen pražského [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Mánesa]] a vídeňského Hagenbundu. Na rozdíl od svých generačních druhů byl jako syn hospodáře v [[Běstovice|Běstovicích u Chocně]] jediným skutečným venkovanem mezi nimi a jeho těsné spojení s půdou jej předurčovalo ke krajinomalbě, jejíž impresionistický impulz byl méně spojen s krásou přírody, jak ji chápali jeho městští spolužáci, ale spíše s projevy životadárnosti přírody jako takové. Honsův osobitý styl, snadno rozpoznatelný a i v evropském kontextu dosti jedinečný, je originální směsí evropského [[Impresionismus|impresionismu]] a české venkovské [[secese]], toho zlidovělého rokoka, jež bylo formou barvotisků a obrázků z vesnických poutí jedním z mála výtvarných inspiračních zdrojů venkovských lidí. V tomto směru se za života Janu Honsovi nedostalo většího uznání, neboť jeho dílo jen málo reflektovalo moderní trendy. Z dnešní perspektivy je ale toto dílo daleko osobitější a s českou výtvarnou tradicí srostlejší než napodobivé formální výboje jeho doby.

* [[1903]], podnikl s grafikem [[Tavík František Šimon|T. F. Šimonem]] cestu de Německa a do Francie. Nejdéle pobyl v Paříži a navštívil i pikardské pobřeží (týdenní pobyt v [[Onival|Onivalu]]).

* [[1904]]-[[1907]], většinu roku trávil doma v Běstovicích, pomáhal v hospodářství a maloval; pouze v zimě se účastnil pražského výstavního života.
* [[1908]]-[[1909]], učitelem kreslení na Královské zemské řemeslnické škole v Kutné Hoře.

* [[1910]], začal Honsův zájem o grafické techniky, seznamuje se experimentuje s dřevorytem, leptem, suchou jehlou a později i s cliché verre.

* [[1914]], krátce po mobilizaci zproštěn vojenské služby krátcez po mobilizaci ze''psychických'' zdravotních (psychiatrických) důvodů; za války se proto pobývalskrýval raději v Praze,; vytvořil tu rozsáhlý cyklus kreseb a miniaturních dřevorytů zenazvaný ''Ze staré Prahy''.

* [[1933]], tragicky, na záhadnou otravu, umírázemřela manželka Jindřiška; deprese, které umělce provázely celý život, dosáhly svého vrcholu, byl zbaven svéprávnosti a musel opustit Běstovice, které byly příliš svázány s tragickou událostí i všemi dalšími vzpomínkami; útočiště našel v Poličce díky svému příteli, malíři [[František Bukáček|Františku Bukáčkovi]]. Až do roku 1935 téměř nemaloval a až do smrti vůbec nevystavoval (poslední malířskou výstavu měl v Hradci Králové v roce 1934 spolu s ostatními mařákovci).

* [[1935]]-[[1937]], byla mu navrácena svéprávnost a znovu začal malovat, ovšem výhradněpřevážně v okolí Poličky; na počátku září 1937 onemocněl zánětem pohrudnice; odmítl jít do nemocnice, jeho stav se však v osamocení stále zhoršoval; zemřel 9. září 1937 v poličské nemocnici, kam byl krátce před smrtí, již v komatukómatu, převezen.