Bukovina (země): Porovnání verzí

Od dob císaře [[Josef II.|Josefa II]]. na Bukovině existovalo ukrajinské, rumunské, německé, polské, maďarské a židovské školství. V roce [[1857]] na území s rozlohou {{formatnum:10440}} km² žilo {{formatnum:455800}} obyvatel. Z toho tvořili [[Rumuni]] 44,6 % (na jihu, napříč společenskými třídami), [[Ukrajinci]] 38,2 % (včetně [[Rusíni|Rusínů]] a [[Huculové|Huculů]], převážně rolníci a pastevci), [[Němci]] 6,4 % (převážně úředníci, řemeslníci, inženýři), [[Židé]] 6,4 % (žijící převážně ve městech, obochodníci, řemeslníci, lékaři, advokáti), [[Poláci]] 3 % (žijící převážně ve městech – v Černovicích tvořili v roce 1910 po Židech druhou největší etnickou skupinu s počtem {{formatnum:15412}} lidí), [[Maďaři]] 1,6 % a jiní. Bukovina byla hlavně zemědělskou oblastí (v roce [[1880]] se až ¾ obyvatelstva živily polnohospodářstvím). V Černovicích bývaly velké trhy s dobytkem. V roce [[1902]] mělo ještě 60 % rolnických hospodářství méně než 2 ha půdy, 40 % půdy vlastnily velkostatky. V horských oblastech převažovalo pastevectví.

Navzdory porážce{{fakt?}} Ruska připadlo po válce území Rumunsku, což bylo potvrzeno i [[Saint-Germainská smlouva|Saintgermainskou smlouvou]]. 28. června [[1940]] podle [[Pakt Ribbentrop-Molotov|paktu o neútočení]] severní část anektoval [[Sovětský svaz|SSSR]] a většina německého obyvatelstva území Bukoviny opustila. Rumuni v roce 1941 oblast dobyli zpátky. Většina židovského obyvatelstva byla deportována do koncentračních táborů. V roce 1944 byla Bukovina Moskevskou smlouvou opět rozdělena: sever se stal součástí SSSR ([[Ukrajinská SSRsovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]], dnešní Ukrajiny) a jih zůstal Rumunsku.