Béla Bartók: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: {{Autoritní data}} |
m →Život a dílo: link |
||
Řádek 21:
Odpor k habsburské nadvládě, obdiv k [[Ferenc Liszt|Lisztovi]], příklad Straussovy symfonické básně ''Život hrdinův'' a snaha komponovat v národním stylu vedly ke vzniku symfonické básně ''Košút'' (1903; 1904 v Manchesteru provedl také [[Hans Richter]] – německý dirigent maďarského původu, řídil např. v Bayreuthu premiéru Prstenu Nibelungova). V prosinci [[1904]] dokončil Bartók v Bratislavě lisztovskou ''Rapsódii pro klavír a orchestr op. 1.'' Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v r. 1905 spolu se [[Zoltán Kodály|Zoltánem Kodálym]] po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700 zápisů). Později ze srovnávacích důvodů sbíral i písně [[Slovensko|slovenské]] (3200), [[Rumunsko|rumunské]] (3500); tiskem vydány 1967), ale i [[Arabské národy|arabské]] (65 z 1913), [[Turecko|turecké]] (89 z 1935), [[Ukrajina|ukrajinské]], [[Valašsko (Rumunsko)|valašské]], aj. Stal se v tomto světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v řadě zemí. Ze starobylých tonálních a rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou chtěl vymanit z tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i poznání děl [[Claude Debussy|Debussyho]], rovněž uplatňujícího pěti- a celotónové [[tónina|tóniny]].
Stylová proměna se uskutečnila nejprve v [[klavír]]ní tvorbě (''14 bagatel, Dva rumunské tance'' aj.); dodatečnou instrumentací vznikl z částí těchto skladeb cyklus ''Obrázky z Maďarska'' (1931). Klavírní ''Allegro barbaro'' (1911) šokovalo svými [[harmonie]]mi a údernými [[rytmus|rytmy]]. Baladicky laděná jednoaktová opera ''[[Modrovousův hrad]]'' (1911) se jako všechny Bartókovy jevištní skladby vypořádává v symbolické rovině s problémem osamělosti muže a s jeho konfliktním vztahem k ženě a krutému světu; rozvíjí lohengrinovský motiv otázek, jež nemá žena muži klást. V této linii pokračuje i jednoaktová taneční hra ''Dřevěný princ'' (1917) a jednoaktová pantomima ''Podivuhodný mandarín'' (1919, neúspěšná jevištní premiéra v Kolíně n. R. 1926, definitivní verze 1931). Toto vrcholné dílo, vyjadřující v dynamické gradaci životodárnou sílu milostného citu, tragicky ničeného nelidskou společností, smělo být v Maďarsku provedeno až po r. 1945, plně umělecky rehabilitováno teprve 1956.
V údobí [[Maďarská republika rad|Maďarské republiky rad]] ([[1919]]) tvořil Bartók spolu s Kodálym a [[Erno Dohnányi|Ernem Dohnányim]] (maďarský klavírista, skladatel a dirigent) její Hudební direktorium. Aby unikl domácím útokům, vyžádal si Bartók v r. 1920 na hudební akademii, na níž od 1907 vyučoval klavírní hře, dovolenou a podnikal četná zahraniční turné jako klavírista, při nichž s ohlasem uváděl vlastní skladby (v [[Československo|Československu]] v letech [[1925]], [[1927]], [[1929]], [[1930]]).
| |||