Jasnější než tisíc sluncí: Porovnání verzí

V této době se už začalo mluvit o sestrojení atomové bomby. Při německém vpádu měla Francie největší zásobu kysličníku uranu na světě a zároveň veškerou těžkou vodu v Evropě. Haban a Kowarský dostali za úkol dopravit tyto zásoby do Anglie. Naštěstí se jim to povedlo. V USA zatím vědci museli přesvědčit vládu, aby podporovala [[atomový výzkum]]. V roce 1942 se výzkum rozjel naplno. V pečlivě vybraném místě v pouštním městě [[Los Alamos]] se začaly zuřivě stavět továrny. [[Projekt Manhattan]] zaměstnával 150 000 lidí, ale jen dvanáct lidí z tohoto počtu vědělo na čem přesně pracuje. Fyzik [[Feynman]] po dlouhém přemlouvání nakonec směl těmto lidem říci na čem pracují, tím se jejich výkon zvýšil, někteří dokonce pracovali dobrovolně přes čas. Celý manhattanský projekt řídil [[Robert Oppenheimer]] a spravoval ho voják [[Leslie Groves]]. Všichni byly přesvědčeni, že jsou Němci v atomovém výzkumu daleko vepředu, a tak bylo jejich úsilí o to větší. Vědci pracující na bombě byli pod dozorem. Tajná služba se na ně snažila vyšťourat kde co a hledala politicky nespolehlivé lidi. [[Robert Oppenheimer]] se kdysi zapletl s komunisty, což způsobilo jeho pozdější problémy. Jeho žena byla vášnivá komunistka a její přátelé Oppenheimera přesvědčovali, aby se stal prostředníkem ve věcech SSSR. Oppenheimer nikdy nabídku nepřijal, ale americká rozvědka to věděla. Chtěla ho odvolat z projektu, ale generál Groves řekl, že je Oppenheimer zatím nepostradatelný. Tím se úsilí protišpionáže zesílilo. Koncem srpna 1943 přijel za Oppenheimerem plukovník Pash. Vedli dlouhý rozhovor, ale vědec se nedal zviklat.

 

Když [[Německo]] kapitulovalo začali se fyzikové bránit tím, že už nemají důvod takovou zbraň tvořit. Vše bylo ostře zamítnuto, protože vláda už vypracovala plán k útoku na [[Japonsko]]. 15. července 1945 učinili Američané první jadernou zkoušku. 24. července, dva dny před postupimským prohlášením, vyzývajícím Japonsko ke kapitulaci, byl už rozkaz k útoku na Japonsko vydán. 11. srpna 1945 nabídla japonská vláda bezprostřední kapitulaci. Teď už rozvědce nestálo v cestě nic, co by znemožnilo ukojit její žízeň po Robertu Oppenheimerovi. Nepomohlo ani ohlášení jeho odchodu z ředitelského místa.