Verze z 8. 2. 2015, 03:27 editovat Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací mBez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 2. 2015, 03:33 editovat zrušit editaci Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací →‎top značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Zásobník volání''' (často zkrátka '''zásobník''') je v [[Informatika\|informatice]] [[datová struktura]] typu [[zásobník (datová struktura)\|zásobník]], na kterou se při běhu [[proces (program)\|proces]]u ukládají informace týkající se provádění [[podprogram]]ů. Přestože správa zásobníku je důležitou součástí prakticky veškerého [[software]], většina [[programátor]]ů s ním explicitně nepracuje, neboť ve [[Vyšší programovací jazyk\|vyšších programovacích jazycích]] se o správnou funkci zásobníku stará automaticky [[překladač]]. Naopak v nízkoúrovňových jazycích, například v [[jazyk symbolických adres\|jazyce symbolických adres]], musí programátor pracovat se zásobníkem explicitně. Zásobník volání je používán pro několik účelů, ~~ale~~přičemž tím hlavním je uložení informace o tom, do jakého stavu se má [[proces (program)\|proces]] vrátit po ukončení provádění aktuálně běžícího [[podprogram]]u. Nejdůležitější takovou informací je '''návratová adresa''', tedy [[Adresa (programování)\|adresa]], z níž se má načíst první instrukce po návratu z podprogramu. Jako návratová adresa bývá na zásobník volání při provádění [[procesorová instrukce\|instrukce]] volání podprogramu uložena adresa instrukce následující po volající instrukci. == Popis ==

Zásobník volání: Porovnání verzí