Menšinová vláda: Porovnání verzí

Menšinová vláda se neustále nachází v situaci, kdy stačí, aby [[opozice (politika)|opozice]] použila všechny mandáty, kterými disponuje a vláda může zaniknout skrze [[vyslovení nedůvěry]]. K tomu však často nedochází, i přesto, že by to teoreticky měl být první krok, který opozice provede. Často se však stane, že strany zastoupené v opozici se nejsou schopny sjednotit, případně jim může vyhovovat určitá forma spolupráce s vládou, například pro prosazení části jejich politického programu. Většina [[Politologie|politologů]] zabývajících se tímto tématem se tedy zaměřuje na to, co vede opozici k tomu, aby menšinové vládě nevyslovila nedůvěru. Dle „racionální teorie menšinových vlád“, vypracované K. Stromem, pro opoziční strany může být výhodné i nevstoupit do vlády, neboť jim větší zisk na poli prosazování jejich politiky přinese opoziční aktivita. Pokud budou opoziční strany blokovat legislativu, se kterou přichází jejich političtí oponenti, u voličů jim vzroste popularita, z čehož vychází, že opoziční straně zajistí neúčast na aktuální vládě lepší pozici při dalších volbách a tudíž se pro ně bude neúčast na vládě rovnat zisku.<ref>Strom, Kaare. Minority Government and Majority Rule. Cambridge : Cambridge University Press, 1990. 0-521-37431-6.</ref> Jako další odůvodnění tohoto chování se často uvádí snaha politické strany vyhnout se odpovědnosti za nepopulární rozhodnutí, o kterých předpokládá, že budou muset být provedena nadcházející vládou.

I přes zdánlivou nestabilitu a v podstatě určitý rozpor s tím, jak byly [[ústava|ústavy]] demokratických politických systémů konstruovány, je tento jev poměrně častý. Mezi lety [[1945]]–[[1987]] se v evropských demokraciích vyskytoval skoro ve třetině případů.<ref>Laver, M. Schofield, N. Multiparty Government. The Politics of Coalition in Europe. Oxford : Oxford University Press, 1992, p. 70.</ref> Menšinové vlády jsou typické například pro [[Dánsko]] a [[Švédsko]], kde jsou menšinové vlády dokonce častější, než většinové. Menšinové vlády pak jsou poměrně časté v [[Politický systém Itálie|italském politickém systému]] a ve [[Finsko|Finsku]].<ref>Říchová, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. Praha : Portál, 2014, Vol. 3, p. 137.</ref> V historii [[Česko|České republiky]] lze maléztnalézt několik případů menšinových vlád. Asi nejznámějším případem je [[vláda Miloše Zemana]] z roku [[1998]], ustanovena tzv. [[Opoziční smlouva|Opoziční smlouvou]], dále pak [[Druhádruhá vláda Václava Klause]], kde se poslanci ČSSD při hlasování o důvěře nedostavili do parlamentu, díky čemuž byla důvěravládě vslovenavyslovena důvěra. V Švédském a Dánském politickém systému jsou menšinové vlády podporovány institucionálně skrze [[negativní parlamentarismus]].<ref>{{Citace Ve Španělském prostředí se opírají o tichou podporu regionálně vymezených stran v jednotlivých regionech, které se odmítají podílet na celostátním vládnutí.periodika