Irácko-íránská válka: Porovnání verzí

Šíitsko-kurdsko-komunistická opozice byla však výrazně oslabena skutečností, že tyto tři skupiny buď spolu nedokázaly spolupracovat, nebo byly vzájemně znepřátelené. Irácký režim si zachoval také charakter, jaký měl předtím - rozhodovací pravomoci [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] nadále rostly. V červenci 1982 byl počet členů Rady revolučního velení (RRV) snížen na devět. V listopadu 1982 byla oznámena, poprava ministra zdravotnictví. V říjnu 1983 přišli o své posty dva z nevlastních bratrů Saddáma Husajna - Barzán a Wathbán. Režim navíc pokračoval v popravováni oponentů. V průběhu let 1983 - 1985 se postupně objevovaly zprávy o popravách členů IKS, šíitských a kurdských organizací.

 

Během prvních dvou let války měl režim ještě k dispozici dostatek fondů k tomu, aby dokázal uchránit iráckou společnost před nedostatky a zavedením přídělového systému. Z počátku si lidé mohli v obchodech volně vybírat ze širokého sortimentu zboží. Také významné rozvojové projekty pokračovaly pokud jejich zpomalení nebo zastavení došlo až v letech 1983 - 84. V roce 1983 však irácká společnost začala pociťovat nouzi. Životní náklady prudce vzrostly, [[Irácký dinár|dinár]] devalvoval. Jednotlivci byli "žádáni" aby "darovali" peníze a šperky - tímto způsobem bylo shromážděno asi 400 milionů amerických dolarů. Do srpna 1983 poklesly zahraniční rezervy Iráku na 3 miliardy dolarů (z 30 miliard dolarů na konci roku 1980) a země byla téměř zcela závislá na darech Saúdské Arábie, zemích Perského zálivu a z prodeje ropy.