Svjatoslav I. Igorevič: Porovnání verzí

Dalším místem, kam měla vést Svjatoslavova expanze, se stal [[Balkán]]. Zde po dlouhou dobu existovaly dva významné státy, [[byzantská říše|byzantská]] a [[první bulharská říše|bulharská říše]], které spolu od roku [[926]], kdy došlo k uzavření smlouvy a ukončení dlouhá léta trvajícího konfliktu, udržovaly mír. Ten byl Byzantinci vykupován každoročním poplatkem bulharskému caru [[Petr I. Bulharský|Petrovi I.]]. Situace se ale změnila po nástupu nového byzantského císaře [[Nikeforos II.|Nikefora II. Foky]], který odmítl stanovený poplatek nadále platit.<ref name="DrsPic136"/> Tísněn z východu Araby, rozhodl se využít proti bulharskému nepříteli Svjatoslava v domnění, že tím dojde k oslabení obou významných mocností na východě Evropy, Bulharska i Kyjevské Rusi.<ref name="Grek470">Grekov, s. 470</ref> Zejména bulharský stát, jenž se za Petrovy vlády dostával do stále většího úpadku, se pak mohl stát obětí byzantské expanze, jež by umožnila císaři posunout hranice své říše zpět na [[Dunaj]]. Na druhou stranu mohl Nikeforos zaměstnáním Rusů na Balkáně odklonit pozornost kyjevského knížete od [[Krym]]u, kde držela Byzanc území při pobřeží Černého moře.<ref name="DrsPic136"/>

Veliký kníže kyjevský připravil armádu čítající několik desítek tisíc mužů, jež se roku 968 přeplavila po Dněpru do Černého moře a z ústí Dunaje zahájila mohutnou invazi. Během krátkého času padlo do jeho rukou rozsáhlé území. Toho se zalekl nejen bulharský car, ale i císař Nikefor. Mezi oběma panovníky došlo k dohodě, jejíž obsah není úplně znám, nicméně se pravděpodobně klonila spíše ku prospěchu Byzance, protože na základě této dohody odeslal bulharský car své dva syny Borise (budoucího cara) a Romana do Konstantinopole jako rukojmí.<ref name="Rych68"> {{Citace monografie | příjmení = Rychlík | jméno = Jan a kol | rok = 2000 | titul = Dějiny Bulharska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | stránky = 68 | poznámka = Dále jen [Rychlík] | isbn = 80-7106-404-1}}</ref> Mezitím Svjatoslav plánoval vytvořit nové sídlo v [[Preslavec|Preslavci]] při ústí Dunaje, odkud by kontroloval obchod i chod celé své rozsáhlé říše.

V této chvíli se [[Byzantská říše|Byzantinci]] uchýlili ke své obvyklé taktice a podnítili kočovné Pečeněhy k útoku na Kyjev.<ref name="Grek470"/> Svjatoslav se tedy musel načas stáhnout, aby odrazil jejich útok, ale následujícího roku se vypravil v čele svého vojska nazpět. Ve chvíli, kdy se bulharský car Petr doslechl o příchodu jeho armády, ranila ho mrtvice a po pár dnech zemřel. Navíc došlo k narušení celistvosti bulharského státu také tím, že v jeho západní části vystoupili čtyři bratři zvaní [[komitopulové]], kteří se zde sami ujali vlády. Byzantská říše, v jejímž čele nyní stál po úspěšném převratu císař [[Jan I. Tzimiskes]], zareagovala propuštěním Petrových synů, čímž se mělo zabránilo vytvoření dalšího potenciálně nebezpečného slovanského státu na Balkáně.<ref name="Rych69">Rychlík, s. 69</ref>

Svjatoslavův další útok přišel na jaře 970. Jeho vojsko proniklo k bulharskému hlavnímu městu [[Preslav]]i, jež dobylo a kde se sdržoval nový car [[Boris II.]] i jeho bratr [[Roman I. Bulharský|Roman]], kteří tak padli do zajetí. Záhy nato získala kyjevská armáda [[Plovdiv|Philippopolis]] (Plovdiv) a vpadla do [[Thrákie]]. Tzimiskes se snažil dojít se Svjatoslavem k dohodě, kyjevský kníže ale požadoval odstoupení celého byzantského území v Evropě, což císař nebyl ochoten přijmout.<ref name="Zást182">Zástěrová, s. 182</ref><ref name="Grek471">Grekov, s. 471</ref> Ruská vojska tak táhla dál a střetla se s byzantskou armádou vedenou [[Bardas Skleros|Bardem Sklerem]] v [[bitva u Arkadiopole|bitvě u Arkadiopole]], kde Byzantinci, ačkoliv početně znevýhodněni, dosáhli po vysilujících bojích drtivého vítězství.<ref name="Rych69"/><ref name="Zást183">Zástěrová, s. 183</ref> Poté se do čela byzantských armád postavil sám císař, jemuž se podařilo dobýt v dubnu 971 [[Preslav]] a osvobodit zajatého bulharského cara. Mezitím odřízlo byzantské námořnictvo cestu po Dunaji, aby nemohly knížeti přijít další posily. Svjatoslav se uchýlil se zbytkem armády do města [[Silistra|Dorostolon (Silistra)]], odkud pořádal útoky s cílem probít se z byzantského obklíčení. Dlouhé těžké boje vyvrcholily 21. července, kdy byly kyjevské jednotky zásluhou byzantské [[katafrakt|těžké jízdy]] poraženy.<ref name="Zást183"/>