Jindřich VII. Štaufský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odstr dupl. příbuzných z {{p}} |
úprava vzhledu |
||
Řádek 4:
{{Příbuzný|syn|Fridrich}}
}}
[[Soubor:Henry (VII) of Germany.jpg|thumb|upright|Jindřichova pečeť]]▼
'''Jindřich VII. Štaufský''' ([[1211]] – [[12. únor]]a [[1242]] [[Martirano]])<ref>[http://www.genealogie-mittelalter.de/deutschland_koenige_2/heinrich_7_deutscher_koenig_1242_staufer/heinrich__7__deutscher_koenig_+_1242.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> byl [[Seznam sicilských králů|sicilským]] králem, králem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a vévodou švábským. Byl prvorozeným synem [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha Štaufského]] a jeho spoluvladařem. Společně s otcem a bratry [[Manfréd Sicilský|Manfrédem]] a [[Enzio Sardinský|Enziem]] patří mezi představitele [[sicilská básnická škola|sicilské básnické školy]].<ref>[http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=22197 www.iliteratura.cz]</ref>
== Mládí ==
▲[[Soubor:Henry (VII) of Germany.jpg|thumb|upright|left|Jindřichova pečeť]]
Jindřich byl jediný syn z manželství [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] Fridricha II. a jeho první ženy [[Konstancie Aragonská|Konstancie Aragonské]]. Po matce byl vnukem [[Alfonso II. Aragonský|Alfonse II. Aragonského]] a jeho ženy Sanchy Kastilské. Narodil se na Sicílii koncem roku 1211. Když Fridrich získal německou korunu, byl chlapec [[seznam papežů|papežem]] [[Inocenc III.|Inocencem III.]] v lednu [[1212]] korunován sicilským králem. Podle dohody mezi papežem a Fridrichem neměla být obě království sjednocena pod jedním vládcem a regentkou se proto stala Jindřichova matka a nikoliv otec.
Řádek 21:
== Dospělost a odboj proti otci ==
[[Soubor:Henry 7 Stauf.jpg|thumb|upright|left|Jindřichův konec ''(iluminace ze 15. století)'']]
V roce [[1228]] se rozešel s Ludvíkem Bavorským, který byl podezřelý z intrik s papežem proti císaři. Okolo vánoc toho roku převzal vládu v říši a donutil Ludvíka, aby se podřídil a pak se obrátil proti biskupovi [[Štrasburk|štrasburskému]]. Šlechta, která se obávala jeho vstřícné politiky vůči městům, ho však v roce [[1232]] dotlačila k vydání zákona ''„Statutum in favorem principum“'', kterým přiznal šlechtě obdobná práva jako již měli biskupové (např. vybírat daně a razit mince). V té době vznikly zásadní rozpory mezi otcem a synem. Jindřich se nezdál být dostatečně vstřícný vůči německé šlechtě, jejíž podporu Fridrich potřeboval pro svou italskou politiku. Fridrich se snažil omezit Jindřichovu autoritu a navíc Jindřichovým nejdůležitějším poradcem se stal hrabě Egino, zapřisáhlý císařův nepřítel.
| |||