Bethel Henry Strousberg: Porovnání verzí

▲== Kariéra „krále železnic“ ==

▲Ve dvanácti letech pomáha svému strýci v [[Londýn]]ě v obchodu s uhlím. Tamtéž a v Americe pracuje jako [[žurnalista]]. V roce 1850 získává doktorát práv na. filozofické fakultě Univerzity v [[Jena|Jeně]]. Od roku 1856 působí jako pojišťovací agent spol. Waterloo. Následně se věnuje výhradně budování [[Železnice|železnic]] a s tím spojeným těžkým železárenským průmyslem v [[Evropa|Evropě]] ([[Německo]], [[Rumunsko]], [[Francie]], [[Rakousko]]). Provozoval lokomotivku v Egestorfu, válcovny v [[Dortmund]]u a hutě v Neustadtu. V roce 1862 získává první koncesi na stavbu železnice z [[Insterburg]]u do [[Tilsit]]u. V příštích letech následovaly další cesty, jako jsou [[Berlín]] - [[Görlitz]]. V roce 1868 získal koncesi pro stavbu rumunské železnice. V následujících letech kupuje panství Zbiroh, Mirošov a Osek. Z této lokality měl v plánu vybudovat středisko železářského průmyslu v [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherské monarchii]]. Ve Františkově, [[Kařez]]u, [[Holoubkov]]ě a [[Strašice|Strašicích]] postupně instaloval [[Bessemerův konvertor|bessemery]] posledního typu. V [[Mirošov]]ě postavil velkokapacitní [[koksovna|koksovnu]]. Zbudoval železnici, kterou napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následuje stavba železnice ze zbirožského nádraží a spojení [[Svatá Dobrotivá|Svaté Dobrotivé]] a [[Strašice|Strašic]]. Na místo starého hradu ve Zbirohu byl postaven novorenesanční zámek. Plánuje dráhu od nádraží na Borku směrem na [[Kařez]], [[Zbiroh]] a [[Františkov]]. V roce 1869 buduje uhelnou dráhu [[Rokycany]] - [[Mirošov]]. [[10. květen|10. května]] 1873 padla vídeňská burza, což způsobilo pád hodnoty akcií Strousbergových podniků. Další ztráty mu přinesl krach rumunského železničního podniku. Přes snahu vědců a techniků se nedaří zpracovat zbirožskou rudu, obsahující [[fosfor]]. Přesto rozšiřuje výrobní kapacity koupí vagonky v Praze-Bubnech a dolů v [[Žacléř|žacléřské]] pánvi. V roce 1875 staví ocelárny a válcovny v Kařeze. Přes fingovanou společnost vydává v Rusku novou sérii akcií, které však mají minimální krytí. V moskevské komerční bance ukládá tyto nekryté [[akcie]], avšak Rusové žádají zaplacení dluhů. V roce 1875 se vydává do [[Moskva|Moskvy]] a [[Petrohrad]]u jednat, ale je zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z [[Rusko|Ruska]].

▲V říjnu roku 1875 je krajským soudem v [[Plzeň|Plzni]] a okresním soudem ve [[Zbiroh]]u vyhlášen [[Konkurs (úpadkové řízení)|konkurz]] s celkovým dluhem 90 milionů [[zlatý]]ch. Roku 1877 je odsouzen do vězení pro dlužníky, kde si odseděl dva roky a vrátil se do [[Berlín]]a a následně do [[Londýn]]a, píše [[Autobiografie|autobiografii]]. V roce 1884 umírá v Berlíně ve velmi špatné finanční situaci. Je pohřben na hřbitově sv. Matyáše v Berlíně.

▲== Pokračovatel firmy ==

▲[[Max Hopfengärtner]] byl německý železářský odborník. V roce 1874 byl vedoucím Strousbergovy válcovny v [[Dobřív]]ě a v ocelárnách v [[Borek (Rokycany)|Borku]]. Do roku 1880 působil jako ředitel celého podniku, který po konkurzu vídeňská Hypoteční banka pronajala Strousbergovi. Nakonec odkoupil zbytky firmy a obnovil část železářských závodů v [[Holoubkov]]ě.