Vokativ: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy, odkazy na rozcestníky |
přidání českého názvu |
||
Řádek 1:
'''Vokativ''' (zkratka ''VOC'', česky též '''volatel'''<ref>[http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2338 Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, volume 15 (1931), issue 6]</ref><ref>[http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1778 Názvy mluvnických pádů, Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10]</ref>) je [[mluvnický pád]], v [[čeština|češtině]] 5. v pořadí. [[Podstatné jméno]] ve vokativu (resp. celá [[Jméno (mluvnice)|jmenná skupina]] nebo [[zájmeno]]) označuje osobu, kterou mluvčí oslovuje. Při [[personifikace|personifikaci]] jej však lze použít i pro oslovení zvířat, věcí resp. dokonce abstrakt (např.: ''leť myšlenko …'')
V nemnoha jazycích (včetně češtiny) je vokativ vyjádřen flexivním tvarem (tj. speciální pádovou koncovkou, nezřídka ovšem nulovou). Ve většině jazyků je však vokativ vyjadřován jinými prostředky, například pomocí různých částic: [[italština|italské]] „oh“, [[arabština|arabské]] '''يا''' ''já'', nebo pomocí jiných lexikálních prostředků, např. [[člen (mluvnice)|členem]] ([[aramejština]]) apod. Toto vyjádření může být buď jednoznačné a plně gramatikalizované (klasická arabština) a je pak často přímo označováno jako vokativ nebo volnější (záleží na mluvčím, zda jej použije). Běžné je také vyjádření oslovení slovosledem nebo [[Intonace (lingvistika)|intonací]] ([[angličtina]]). Tytéž prostředky se však používají i u jazyků s flexivním tvarem vokativu např. pro zdůraznění, nebo v případě, kdy tvar vokativu splývá se základním tvarem jména (viz např. [[latina|latinské]] a [[řečtina|řecké]] ''ó'', slovosled v češtině, apod.).
Řádek 44:
* [[Podstatné jméno|Podstatná jména]]
* [[Česká podstatná jména]]
== Reference ==
<references />
{{Pahýl}}
| |||