Organizace ukrajinských nacionalistů: Porovnání verzí

Když bylo v roce 1943 téměř jasné, že Německo válku prohraje, změnili představitelé OUN svoji strategii a vyhlásili boj za osvobození Ukrajiny proti všem nepřátelům, mezi něž začalo patřit i Německo. 9. února jednotky UPA zahájily [[Etnická čistka|etnické čištění]] [[Volyň|Volyně]] (severozápadní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl (oddíl Hrihorije Perehiniaka).<ref>Władysław Siemaszko, Ewa Siemaszko: Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia : 1939–1945, Warszawa 2000, s.739.</ref> PakAkce vyvraždění Poláků (a ostaních menšin) na Ukrajině nebyla sporadickou událostí - operaci naplánovalo a nařídilo vedení ukrajinské organizace OUN-B (Dmytro Klačkivský, Vasil Ivachiv, Ivan Lytvynčuk)<ref>Grzegorz Motyka, Od rzezi wołyńskiej do akcji "Wisła", s.127</ref>. Po masakru v Parosli následovaly další případy vyvražďování obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.).<ref>Grzegorz Motyka, Ukraińska partyzantka 1942-1960, Warszawa 2006, s.313-315</ref> Kulminací vyvražďování byl červenec [[1943]]. Operaci jednotky UPA zahájily [[11. červenec|11. července]] 1943 („krvavá neděle“) a trvala do 16. července. Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17 000 polských civilistů.<ref>Grzegorz Motyka, Ukraińska partyzantka 1942-1960, Warszawa 2006, s.329</ref> V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly - napadeno bylo 85 dalších vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci téhož roku UPA zahájila další vlnu vyvražďování trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy UPA využila období stahování se německých vojsk před útočící Rudou armádou.<ref>Grzegorz Motyka, Ukraińska partyzantka 1942-1960, Warszawa 2006, s.354-356</ref>

Na jaře 1944 UPA přesunula hlavní působiště do východní [[Halič]]e a pokračovala ve vyvražďování. Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války (oběti byly často před smrtí brutálně mučeny) se odhaduje na 80–13080 000–130 000. DoVedení měsícepolských odpartyzánů začátku(AK) masakrůdůrazně odpovědělizakázalo Polácisvým odvetoujednotkám provést odvedné akce proti ukrajinským civilistům, zaněkteré oddíly, ve kterých sloužili blízcí zavražděných polských civilistů neuposlechly rozkazu a vypálily několik ukrajinských vesnic (np. Sahryn). Za oběť nekoordinovaným polským odvetným útokům padlo odhadem kolem 10–15 000 ukrajincůUkrajinců (členovéčlenů OUN-UPA i civilistů - bestialita zdokumentovaná u mnoha činů ukrajinské UPA zde nebyla odhalena ani prokázána).<ref>Grzegorz Motyka, Od rzezi wołyńskiej do akcji „Wisła”, Kraków 2011, s. 447</ref>.

V letech 1943–45 rozpoutaly UPA také partyzánskou válku jak proti jednotkám [[Rudá armáda|Rudé armády]], tak proti [[Němci|Němcům]]. Nejznámější akcí jednotek UPA byl přepad kolony štábu velitele frontu Rudé armády generála armády [[Nikolaj Fjodorovič Vatutin|Vatutina]], při kterém byl tento významný velitel vážně zraněn a zakrátko zemřel. Hlavním článkem UPA byly '''kurině''', tj. prapory, které byly rozděleny na 4–6 '''sotní''', tj. rot. Velitelský kádr UPA byl složen ze zkušených velitelů, z nichž řada byla absolventy vojenských škol v Polsku i v SSSR. Uniformy vojáků byly různé, od stejnokrojů [[Schutzstaffel|SS]] až po stejnokroje Rudé armády, ale všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA, „trojzubcem“.