Hemofilová rýma drůbeže: Porovnání verzí

Infekční rýma drůbeže je známa již od počátku 30. let minulého století. Klasifikace příčinného agens byla nejasná po mnoho roků, protože nemoc byla často maskována smíšenými [[bakteriální infekce|bakteriálními infekceminfekcemi]]i a také komplikována [[neštovice]]mi. Původce izoloval v roce 1932 De Blieck a nazval jej ''Bacillus hemoglobinophilus coryzae gallinarum''.<ref name="Yamamoto">Yamamoto, R. (1984). Infectious coryza. In: Diseases of Poultry, 8th Ed., (eds. M.S. Hofstad et al.), Iowa State University Press, Ames, USA, pp. 179-186</ref> Onemocnění se vyskytuje na celém světě a způsobuje ekonomické ztráty v důsledku zvýšené brakace zvířat a redukce snášky (o 10-40 %); problémem bývá zejména na farmách s chovem drůbeže různého věku.

Všechny ptačí hemofily redukují [[nitráty]] a zkvašují [[glukóza|glukózu]] bez tvorby plynu. Neprodukují [[indol]] a nehydrolyzují [[urea|ureu]] ani [[želatina|želatinu]]. Aktivita [[oxidáza|oxidázy]] může být variabilní.

Na základě [[aglutinace]] byly izoláty ''H. paragallinarum'' rozděleny do tří [[serovar]]ů - A, B a C (Page, 1962). Kume et al. (1983) navrhli alternativní [[sérologie|sérologickou]] klasifikaci založenou na [[aglutinace|hemaglutinačně]] inhibičním testu s použitím buněk opracovaných [[thiokyanát draselný|thiokyanátem draselným]], králičího hyperimunního [[sérum|séra]] a kuřecích [[erytrocyt]]ů fixovaných [[glutaraldehyd]]em. Pageho sérovary byly v tomto systému povýšeny na séroskupiny. V současné době se rozlišují tři séroskupiny – A, B a C, zahrnující celkově 9 sérovarů (A-1 až A-4, B-1, C-1 až C-4).<ref name="Yamamoto" />

Klasifikace kmenů ''H. paragallinarum'' se tradičně dělá [[aglutinace|aglutinací]]. Typizace podle [[fermentace]] [[cukr]]ů a [[antibiotikum|antimikrobiální]] [[rezistence]] se neosvědčila.

''H. paragallinarum'' je poměrně citlivý [[organismus]], který je mimo tělo hostitele rychle inaktivován. V prostředí haly při 18-24 &nbsp;°C přežívá maximálně 48 hodin.

Za hlavní rezervoár [[Infekční onemocnění|infekce]] jsou považováni chroničtí bacilonosiči, ať již jde o subklinicky infikované [[Ptáci|ptákptáky]]y nebo [[rekonvalescence|rekonvalescenty]]. Přenos se převážně děje přímým horizontálním kontaktem vnímavých zvířat s infikovanými (kapénkovou infekcí), nosními [[sekret]]y kontaminovaným krmivem, vodou či jinými předměty či pomůckami. Pro vyvolání [[Infekční onemocnění|infekce]] stačí i malé množství [[bakterie|bakterií]]. [[Infekční onemocnění|Infekce]] není transovariálně přenosná.

Pro hemofilovou rýmu je charakteristické rychlé šíření [[nemoc]]i v [[hejno|hejnu]] ([[inkubační doba]] je 1-3 dny), vysoká [[morbidita]] a nízká [[mortalita]]. Častější je onemocnění dospívající a pohlavně dospělé drůbeže. Průběh nemoci je ovlivňován [[virulence|virulencí]] [[patogen|původce]], věkem, [[plemeno|plemenem]], podmínkami chovu a konkurentními (současně probíhajícími) [[Infekční onemocnění|infekceinfekcemi]]mi. Nedostatky v ustájení, výživě, [[Parazitismus|parazitparazitární]]ární, bakteriální ([[mykoplasmata]], [[cholera drůbeže|pasteurely]]) i virové infekce ([[infekční bronchitida drůbeže|infekční bronchitida]], [[infekční laryngotracheitida]], [[neštovice]]) zhoršují průběh nemoci a prodlužují dobu jejího trvání.

Průběh hemofilové rýmy lze příznivě ovlivnit [[sulfonamidy]], širokospektrálními [[antibiotikaantibiotikum|antibiotiky]] a [[derivát]]y [[nitrofuran]]u. Většina z nich ale nepůsobí baktericidně, takže nebezpečí bacilonosičství u [[rekonvalescence|rekonvalescentů]] zůstává.