Emil Pluhař: Porovnání verzí

Narodil se [[10. srpen|10. srpna]] [[1913]] v [[Bochoř]]i u [[Přerov]]a. Jeho otec padl v [[První světová válka|I. světové válce]]. Studoval na [[Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži|Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži]], které ukončil maturitou v roce [[1933]]. Odtud odešel do [[Kněžský seminář|kněžského semináře]] v [[Olomouc]]i. Ke kněžství studoval na [[Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého|Cyrillo-Methodějsé bohoslovecké fakultě v Olomouci]], kterou dokončil v roce [[1938]]. Na [[kněz]]e byl [[svěcení|vysvěcen]] v [[Katedrála svatého Václava|olomoucké katedrále]] [[5. červenec|5. července]] [[1938]] [[arcibiskup]]em [[Leopold Prečan|Leopoldem Prečanem]]. Tři měsíce působil jako kooperátor v [[Hněvotín]]ě, poté se od [[1. listopad]]u [[1938]] stal [[adjunkt]]em [[Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého|Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci]]. V pozici adjunkta zůstal do [[31. říjen|31. října]] [[1945]]. Zároveň byl kooperátorem ve [[Velká Bystřice|Velké Bystřici]] u [[Olomouc]]e, kde působil až do [[5. červen|5. června]] [[1945]]. Na [[Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého|Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě]] byl od [[1. listopad]]u [[1945]] do [[31. květen|31. května]] [[1946]] výpomocným asistentem. V této době dosáhl [[Doktor teologie|doktorátu teologie]], a byl [[9. květen|9. května]] [[1946]] [[Promoce|promován]]. Od [[1. červen|1. června]] [[1946]] do [[31. říjen|31. října]] [[1950]] na [[Fakulta|fakultě]] působil jako asistent a suplent křesťanské [[Etika|mravovědy]] až do zrušení fakulty v roce [[1950]]. Co se týče přednášek, byl od [[11. červen|11. června]] [[1946]] do [[30. září]] [[1946]] (tzv. „válečný semestr“) pověřen přednáškami z [[Církevní právo|církevního práva]]. V akademickém roce [[1945]]-–[[1946]] byl pověřen přednáškami z [[Pedagogika|pedagogiky]] a [[Didaktika|didaktiky]]. V letech [[1946]]-–[[1948]] byl pověřen přednáškami z [[Etika|etiky]]. Dne [[17. květen|17. května]] [[1950]] s ním bylo zahájeno [[Habilitace|habilitační]] řízení, když předložil spis ''Idea obrazu Božího základem mravnosti'', které však zůstalo nedokončeno pro zrušení fakulty.

Následovala svízelná životní pouť [[kněz]]e v [[Komunistický režim v Československu|komunistickém totalitním režimu]]. Po půlroční čekací době na ustanovení v [[Duchovní správce|duchovní správě]] působil Pluhař jako kooperátor v [[Bruntál]]e, kde byl [[10. červenec|10. července]] [[1951]] zatčen a [[Internace|internován]] v [[Klášter Hájek|klášteře Hájek]] u [[Praha|Prahy]] a dalších centralizačních táborech, a to až do [[20. duben|20. dubna]] [[1953]]. Následovala v letech [[1953]]-–[[1954]] čtrnáctiměsíční vojenská služba u [[Pomocný technický prapor|PTP]]. Po ní v letech [[1954]]-–[[1956]] přichází střídavé období civilních zaměstnání a marného čekání na udělení [[Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti|státního souhlasu v duchovní správě]]. Pluhař pracoval v několika profesích -– jako skladník, topič, pomocný dělník u zedníků a zámečníků. Když úspěšně vykonal svářečské zkoušky, stal se provozním zámečníkem a byli mu dokonce svěřeni i učni. V letech [[1956]]-–[[1957]] působil krátce v [[Pastorace|pastoraci]], ale v letech [[1957]]-–[[1961]] byl opět v dělnické profesi. V roce [[1961]] byl zatčen s následným odsouzením pro [[velezrada|velezradu]] na 9 let. Byl vězněn ve [[Valdická kartouza|Valdicích]]. V roce [[1962]] byl propuštěn s podmínkou na 10 let a vrátil se opět k civilním zaměstnáním. Toto další dělnické období se odehrávalo v letech [[1962]]-–[[1968]]. Od [[1. květen|1. května]] [[1968]] mu bylo umožněno působit přechodně ve [[Chvalkovice|Chvalkovicích]] u [[Olomouc]]e a v [[Opava|Opavě]]. V době politického jara [[1968]] byla v Olomouci obnovena [[Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta|bohoslovecká fakulta]] a Pluhař dostává opět možnost přednášet. V akademickém roce [[1969]]- – Cyrilometodějská bohoslovecká fakultatedyfakulta tedy vyučoval na [[Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta|Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích]], pobočce v [[Olomouc]]i, ovšem pouze externě (bez jmenování, pouze s ústním souhlasem) morální teologii. [[23. září]] [[1970]] byl jmenován [[lektor]]em pro obor křesťanské morálky a [[pastorální teologie]] pro akademický rok [[1970]]–[[1971]]. Působení ukončeno na konci roku [[1970]]–[[1971]]. Pedagogická činnost mu však byla dále zakázána.