Bitva u Gravelines: Porovnání verzí

Armadu zdrželo nepříznivé počasí a proto dorazila k britským břehům (u [[Cornwall]]u) až [[19. červenec|19. července]]. Zprávu o blížící se flotile obdržel Londýn pomocí řady ohňových majáků, které byly rozestavěny po celé délce jižního pobřeží. Podle legendy, v době, kdy první španělské lodě již byly v dohledu, hrál [[Francis Drake]] v koule a poté, co k němu přišel vysoký lord admirál Howard, prohlásil, že je dost času na dokončení hry i poražení Španělů. Toto setkání zachytil na obraze [[John Seymour Lucas]] na svém obraze ''Španěle na dohled''.

Ještě té noci za odlivu vyplulo 60 lodí lorda [[Charles Howard|Charlese Howarda]] a sira [[John Hawkins|Johna Hawkinse]] (který byl podřízen siru Francisi Drakeovi) a dostalo se z jihu vévodovi [[Alonso Pérez de Guzmán|de Medina-Sidonia]] na závětrnou stranu do zad. Takto se obě flotily držely v šachu celý týden a snažily se najít výhodnější postavení. Na neštěstí pro vévodu de Medina-Sidonia dorazily z přístavů na jihu Anglie se zásobami a střelným prachem anglické lodě a jeho flotilu přečíslily.

Moderní odhady říkají, že Španělštíšpanělští námořníci nedokázali důsledně propočítat následky [[Golfský proud|Golfského proudu]] na jejich trasu a kvůli této chybě byli zaneseni blíž ke břehům než chtěli. Další problém o kterém nemohli Španělé vědět byl, že v osmdesátých letech 16. století byl zaznamenán v této oblasti výjimečný počet ledových bouří, tento fakt se dnes připisuje tzv. [[Malá doba ledová|malé době ledové]].

V tomto nepříznivém počasí se námořníci dostali k Irskýmirským břehům. Mezitím ale v [[Dublin]]u probíhaly rozsáhlé přípravy na přijíždějící invazní armádu. Irskému místodržícímu, Williamu Fitzwiliamu, byla totiž podána zpráva, že bitvu v Lamanšském kanálu vyhráli Španělé a přicházejí obsadit Irsko. Pro uklidnění lidí byla vydána falešná zpráva o 10 000 britských jednotkách, které se chystají vylodit na pomoc Irsku. Když se ale ukázalo, že se nejedná o španělskou invazní armádu, ale o zubožené trosky armády, začal velký hon na španělské ztroskotance. Pokud nebyli zabiti na místě, byli obvykle odvedeni, mučeni a potom zabiti. Španělům pomáhali především původní galští obyvatelé, všichni tito lidé byli stíháni jako zrádci a zabíjeni.

Důsledky se sice neprojevily okamžitě, nicméně už samotný fakt, že vybavení [[Španělská Armada|Armady]] stálo polovinu ročních královských důchodů a výsledek tažení nebyl právě uspokojivý, podlomil španělskou morálku i ekonomiku. Filip se až do své smrti v roce [[1598]] uzavřel ve svém sídle [[El Escorial]] v [[Madrid]]u. Důsledkem bylo zhroucení španělské ekonomiky, který se naplno projevil za [[třicetiletá válka|třicetileté války]].

Angličané sice v této bitvě nepřišli o jedinou loď a vlastníAnglické bojové ztráty sice byly mizivé{{Fakt/dne|20141229200755}}, ale po bitvě se ukázaly otřesné podmínky života na lodích: vypuklo mnoho epidemií [[tyfus|tyfu]] a dalších nemocí, které stály život 6000–8000 námořníků. Angličtí námořníci byli později také výrazně demotivování i několik měsíců trvajícím zpožděním ve vyplácení žoldu. Ale naopak vláda Španělska poskytla svým zničeným námořníkům otevřenou podporu.

Z hlediska námořních bitev měla tato bitva také velmi dalekosáhlé dopady. Byla to jedna z posledních bitev, kdy se lodě spoléhaly na hákování a bitvu námořníků v boji muže proti muži, ale hlavně jedna z prvních, ve které se začala formovat taktika, která ovládla moře na dalších několik desítekstovek let, při které se tzv. [[Řadová loď|řadové lodě]] staví do řady navazující přídí na záď další lodi bokem k lodi nepřátelské. Tato taktika byla zpochybněna, až [[Horatio Nelson|Horatiem Nelsonem]] v [[Bitva u Trafalgaru|bitvě u Trafalgaru]] tzv. „Nelsonovým chvatem“.