Bitva u Gravelines: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
rv, typo, linky, oprava (podle inforboxu přišli Angličané o 5 lodí)+žádost o zdroj |
||
Řádek 54:
[[28. květen|28. května]] [[1588]] vyplula ''Nepřemožitelná Armada'' z Lisabonu, když poslední loď opustila přístav až o dva dny později. V týž den, [[30. květen|30. května]] 1588, začala mírová jednání mezi anglickým velvyslancem Valentinem Dalem a Parmovými zmocněnci; ta skončila [[17. červen|17. června]].
Armadu zdrželo nepříznivé počasí a proto dorazila k britským břehům (u [[Cornwall]]u) až [[19. červenec|19. července]]. Zprávu o blížící se flotile obdržel Londýn pomocí řady ohňových majáků, které byly rozestavěny po celé délce jižního pobřeží. Podle legendy, v době, kdy první španělské lodě již byly v dohledu, hrál [[Francis Drake]] v koule a poté, co k němu přišel vysoký lord admirál Howard, prohlásil, že je dost času na dokončení hry i poražení Španělů. Toto setkání zachytil na obraze [[John Seymour Lucas]] na svém obraze ''Španěle na dohled''.
Ještě té noci za odlivu vyplulo 60 lodí lorda [[Charles Howard|Charlese Howarda]] a sira [[John Hawkins|Johna Hawkinse]] (který byl podřízen siru Francisi Drakeovi) a dostalo se z jihu vévodovi [[Alonso Pérez de Guzmán|de Medina-Sidonia]] na závětrnou stranu do zad. Takto se obě flotily držely v šachu celý týden a snažily se najít výhodnější postavení. Na neštěstí pro vévodu de Medina-Sidonia dorazily z přístavů na jihu Anglie se zásobami a střelným prachem anglické lodě a jeho flotilu přečíslily.
[[Soubor:Vaenius - Alexander Farnese.png|thumb|Alessandro Farnese, vévoda z Parmy, muž, na kterého velení Armady tak spoléhalo a který se tohoto konfliktu prakticky nezúčastnil.]]
Řádek 80:
}}</ref>)
Moderní odhady říkají, že
V tomto nepříznivém počasí se námořníci dostali k
Do Španělska se vrátilo 64 lodí a kolem 10 000 mužů. Většina z nich ale již byla vysílena a vyhladověna natolik, že umřeli v nemocnicích a na lodích v přístavu. Filip i přes velké zklamání z výsledku uznal velkou zásluhu na zničení jeho Armady přírodními živly a vévodovi de Medina Sidonia odpustil.
== Důsledky ==
Důsledky se sice neprojevily okamžitě, nicméně už samotný fakt, že vybavení [[Španělská Armada|Armady]] stálo polovinu ročních královských důchodů a výsledek tažení nebyl právě uspokojivý, podlomil španělskou morálku i ekonomiku. Filip se až do své smrti v roce [[1598]] uzavřel ve svém sídle [[El Escorial]] v [[Madrid]]u. Důsledkem bylo zhroucení španělské ekonomiky, který se naplno projevil za [[třicetiletá válka|třicetileté války]].
[[Soubor:Elizabeth I (Armada Portrait).jpg|thumb|Obraz ''Armada Portrait'' od malíře George Gowera, na kterém má Alžběta mocensky položenou ruku na glóbu a za oknem je vidět zkázu Armady]]
Přesto je tato bitva považována za největší od [[Bitva u Azincourtu|bitvy u Azincourtu]]. Angličané definitivně převzali moc nad oceánem a stali se nejvýznamnějším státem v Evropě. Pozice [[Anglikánská církev|anglikánské církve]] byla posílena dokonce tak, že ani mnohem katoličtější [[dynastie Stuartovců]], která nastoupila na anglický trůn po Alžbětině smrti, ji už nijak neoslabila.
Z hlediska námořních bitev měla tato bitva také velmi dalekosáhlé dopady. Byla to jedna z posledních bitev, kdy se lodě spoléhaly na hákování a bitvu námořníků v boji muže proti muži, ale hlavně jedna z prvních, ve které se začala formovat taktika, která ovládla moře na dalších několik
== Bibliografie ==
|