Pauliho vylučovací princip: Porovnání verzí

'''Pauliho vylučovací princip''' je princip [[kvantová mechanika|kvantové mechaniky]], který říká, že žádné dva [[nerozlišitelné částice|nerozlišitelné]] [[fermion]]y nemohou být ve stejném [[kvantový stav|kvantovém stavu]]. Tento princip formuloval v roce [[1925]] fyzik [[Wolfgang Pauli]]. Jedná se o jedno ze základních pravidel [[fyzika|fyziky]], protože mezi fermiony, pro které pravidlo platí, patří [[proton]]y, [[neutron]]y a [[elektron]]y, ze kterých je složena veškerá běžná [[hmota]].

Částice podléhající Pauliho vylučovacímu principu se nazývají [[fermion]]y. KroměTo tradičníchjsou elektronůvšechny částice, protonůkteré atvoří neutronůhmotu zahrnují(kvarky také- [[neutrino|neutrina]]u, [[kvark]]yd, (zc, nichžs, set, skládajíb; protonyleptony a- neutrony)elektron, alemion, takétauon, některée. celéneutrino, [[atom]]ym. jakoneutrino a t. neutrino; a baryony [[helium]][[helium-3| složené částice -3]] nukleony (proton, neutron) a hyperony - Δ, Λ, Σ a Ω). Všechny fermiony mají neceločíselnýpoločíselný [[spin]], což znamená, že mají vnitřní [[moment hybnosti]], jehož hodnota je <math>\scriptstyle \hbar = h/2\pi</math> (redukovaná [[Planckova konstanta]]) krát polovina lichého celého čísla (1/2, 3/2, 5/2, atd.). V kvantové mechanice je stav systému složeného z nerozlišitelných fermionů popisován pomocí [[vlnová funkce|vlnové funkce]] [[antisymetrizace|antisymetrizované]] přes jednočásticové stavy těchto nerozlišitelných fermionů.

Částice, které nejsou fermiony, se nazývají [[boson]]y. MajíTy mají celočíselný spin a mohou sdílet kvantové stavy. Systémy z nich složené jsou (na rozdíl od fermionických systémů) popisovány [[symetrizace|symetrizovanou]] vlnovou funkcí. Příkladem bosonu může být např. [[foton]] nebo bosony [[boson W|W]] a [[boson Z|Z]].