Bedřich Prokoš: Porovnání verzí

Odebráno 71 bajtů ,  před 5 lety
Verze 12025544 uživatele 188.175.222.107 (diskuse) zrušena – pov bez zdroje
(Verze 12025544 uživatele 188.175.222.107 (diskuse) zrušena – pov bez zdroje)
Původním povoláním byl [[Rytina|kovorytec]]. Od mládí rád hrál ochotnické [[divadlo]]. Od roku [[1936]] a pak i v začátku 2. světové války v době nacistické okupace působil u kočovných divadelních společností (např.&nbsp;společnost F.&nbsp;Grabingra). V letech [[1940]]–[[1943]] hrál v Divadle práce v Praze. Po válce spoluzakládal Divadlo pracujícících v [[Most]]ě, později ([[1945]]–[[1954]]) přesidlil do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého na pražském [[Smíchov]]ě (což je dnešní [[Švandovo divadlo na Smíchově|Švandovo divadlo]]). Od roku [[1954]] působil čtyři roky v Divadle československé armády, resp. [[Divadlo na Vinohradech|Ústředním divadle československé armády]] v Praze na Vinohradech. V letech [[1958]] až [[1965]] působil ve funkci ředitele [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze.<ref>Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', Academia, Praha, [[1988]], str.&nbsp;392 </ref> V období [[1965]] až [[1969]] hrál opět v Divadle na Vinohradech<ref>Z.&nbsp;Sílová, R.&nbsp;Hrdinová, [[Alena Kožíková|A.&nbsp;Kožíková]], V.&nbsp;Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech [[1907]]–[[2007]] – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, [[2007]], str.&nbsp;193, ISBN 978-80-239-9604-3</ref> a od listopadu [[1969]] až do února [[1971]] byl šéfem činohry ND.<ref>[http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3303&sz=0&abc=P&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa Archiv Národního divadla v Praze]</ref>
 
U filmu působil od roku [[1950]], zpočátku hrál pouze drobnější vážné a dramatické role, s přibývajícím věkem se dostavily i role komické zejména u filmů [[Scénář|scenáristické]] dvojice [[Ladislav Smoljak]] a [[Zdeněk Svěrák]] (například [[Kulový blesk (film)|''Kulový blesk'']], ''[[Vrchní, prchni!]]'' a další). V televizi vystupoval v několika seriálech, např.&nbsp; ''Nejmladší z rodu Hamrů'' nebo ''Muž na radnici''. Spolupracoval také s rozhlasem a dabingem, uplatnil se i jako spíkr dokumentárních filmů.<ref>[[Miloš Fikejz]]. ''Český film : herci a herečky II'', s. 514.</ref> U kolegů byl celkem oblíbený i přesto, že byl kovaným komunistou.
 
V letech [[1951]]–[[1954]] vyučoval herectví na [[Divadelní fakulta Akademie múzických umění|DAMU]].<ref>[[Josef Tomeš]] a kol. ''Český biografický slovník XX. století II'', s. 634.</ref>