Důl Michal: Porovnání verzí

V roce [[1843]] byly na území Michálkovic hloubeny první dvě jámy pro těžbu černého uhlí. Jedna z těchto jam, do té doby nazývaná Michálkovická jáma č. 3, byla v roce [[1850]] nazvána MichalMichael podle významného báňského odborníka, guberniálního rady Michaela Layera<ref>{{Citace monografie|příjmení = Matěj|jméno = Miloš|příjmení2 = Klát|jméno2 = Jaroslav|titul = Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru|vydání = 1.|vydavatel = NPÚ ú. o. p. v Ostravě|místo = Ostrava|rok = 2009|počet stran = 223|strany = 110|isbn = ISBN 978-80-85034-52-3|příjmení3 = Korbelářová|jméno3 = Irena}}</ref>. V roce [[1856]] koupila důl MichalMichael [[Severní dráha císaře Ferdinanda]] a ve vlastnictví této společnosti zůstal důl až do [[znárodnění]] v roce [[1945]]. Ta také postavila a v roce [[1863]] z [[Přívoz (Ostrava)|Přívozu]] do Michálkovic zprovoznila tzv. [[Báňská dráha|Báňskou dráhu]], která umožnila expedici uhlí po železnici. Současný vzhled areálu dolu pochází z let [[1912]]-[[1915]], kdy byl důl zásadně přestavěn podle projektu architekta [[František Fiala (architekt)|Františka Fialy]]. Zároveň byl parní pohon důlních strojů nahrazen elektrickým pohonem.

Po znárodnění se v roce [[1946]] důl stal součástí Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů Ostrava (pozdější [[OKD]]) a název dolu se změnil počeštělého názvu Michal na Důl [[Petr Cingr]] (podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu). V roce [[1966]] byl důl začleněn pod Důl Rudý říjen v [[Heřmanice (Ostrava)|Heřmanicích]].