Quido Kocian: Porovnání verzí

[[Soubor:Česká Třebová Šárka.JPG|thumb|Socha Šárky z roku 1910 v [[park Javorka|parku Javorka]] v [[Česká Třebová|České Třebové]]. Kulturní památka.]]

Quido Kocian se narodil v Ústí nad Orlicí v rodině kameníka. Nejdříve studoval [[Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích|sochařskou a kamenickou školu]] v [[Hořice|Hořicích]],. kde se již natolik projevil jeho tvůrčí talent, že jehoVe dalšístudiu studiumpokračoval na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|umělecko-průmyslovéuměleckoprůmyslové škole v Praze]] bylo logickým pokračováním. Kocian byl žákem [[Josef Václav Myslbek|Josefa Václava Myslbeka]]. Ještě během studií na umělecko-průmyslovéuměleckoprůmyslové škole vytvořil své pojetí Myslbekova sousoší „Ctirad a Šárka“, které natolik uchvátilo tehdejší odbornou kritiku, že mu ve srovnání s jeho učitelem přisoudila větší uměleckou hodnotu. Kdosi tehdy napsal , že „žák přerostl svého učitele“. To byla pro Kociana medvědí služba, neboť do té doby jemu velmi příznivě nakloněný Myslbek se s ním rozešel. Rozchod se vykládá tak, že Myslbek byl tradicionalista a nové expresivní pojetí svého žáka mu nevyhovovalo. Daleko spíše se však zřejmě jednalo o záležitost ješitnosti. Skutečnost na Kociana natolik negativně zapůsobila, že přerušujepřerušil studia a na nějaký čas opouštíopustil Prahu.

Během svých cest navštívínavštívil [[Itálie|Itálii]] a [[Francie|Francii]], kde se setkávásetkal s významnými osobnostmi tehdejšího sochařství, především pak s nejvýraznější z nich, Francouzem [[Auguste Rodin|Augustem Rodinem]]. Po svém návratu vytvářívytvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl „Abelova smrt“, které mu svou originalitou vrátilo přátelství i náklonnost J. V .Myslbeka. Kocianova témata jsou výhradně tragická a umělecké vyjádření tvůrce velmi přesvědčivé a vyhýbající se schematismu{{chybí zdroj}}. Jak bylo řečeno jedním z jeho obdivovatelů „osobní lidská zkušenost je jím povýšena na samotný základ umění“. Nebál se ukázat tragické a negativní stránky člověka v plné své podstatě (např. „Válka“). Jak už to u vynikajících českých umělců bývá, Kocian se během života nedočkal docenění. Vzhledem k tomu, že nikdy neslevil ze svého přesvědčení a neopustil autenticitu ve svém výrazu, stal se posléze jedním z četných případů umělce, jemuž jeho genialita přinesla nevděk a odsun na vedlejší kolej. Kocian byl dlouho zapomenut a až v posledních letech jej znovu objevujeme. Jeho díla dlouho ležela zapomenuta v depozitářích nebo se povalovala v odkladových prostorách škol. Po letech prvníPrvní výstava jeho prací proběhla v dubnu až květnu [[2005]] v [[Obecní dům|Obecním domě]] v Praze. O této výstavě byl [[Jana Hádková|Janou Hádkovou]] natočen televizní dokument.