Julius Grégr: Porovnání verzí

Po doplňovacích volbách v dubnu 1877 vstoupil J. Grégr aktivně na Český zemský sněm a stal se tak desátým mladočechem působícím v tomto sboru.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 302</ref> V otázce českého bojkotu Říšské rady se schylovalo k zásadnímu obratu a to nejen mezi mladočeskými poslanci. V roce 1879 totiž [[Eduard Taaffe]], představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s Čechy, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Julius Grégr se 16. září 1879 účastnil na klíčové schůzce mezi Taaffeho emisary a českými politiky (zastupoval na ní nemocného Karla Sladkovského, když koncem 70. let předseda strany Sladkovský onemocněl, převzal J. Grégr fakticky jeho roli.<ref name="Kdo byl kdo"/>). Výsledkem schůzky bylo, že během několika měsíců po [[Volby do Říšské rady 1879|volbách roku 1879]] česká reprezentace přistoupila na aktivní účast v parlamentu, kde staročeši, mladočeši, česká šlechta i moravští poslanci následně utvořili střechový [[Český klub]] coby jednu z hlavních koaličních formací podporujících [[vláda Eduarda Taaffeho|vládu Eduarda Taaffeho]].<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 326</ref> I Julius Grégr se stal ve volbách roku 1879 poslancem Říšské rady, za městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.<ref name="rfr1" /> Jeho nástup do Říšské rady byl v roce 1879 provázen velkou aktivitou, ale již od léta roku 1880 začal považovat českou politickou angažovanost ve Vídni za chybu. V lednu 1881 odešel do ''osobní pasivní rezistence'', vzdal se poslaneckého mandátu, rozešel se s Českým klubem a do jisté míry i s tehdejší mladočeskou stranou (která zprvu loajálně podporovala vládu). Nadále pak veřejně a politicky působil jako nezávislý a jeho Národní listy si udržovaly kritický postoj k vládě i postojům českých poslanců.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 366</ref>

 

 

Již [[zemské volby v Čechách 1889]] přinesly mladočechům velké zisky a na zemském sněmu mladočeši fungovali jako samostatný subjekt. Julius Grégr zde vystoupil jménem strany a prezentoval postoj k českému státnímu právu, zatímco předák staročechů Rieger s ohledem na vládní angažovanost volil mírnější postup. Rozvrat staročeských pozic pak dovršila mladočeská agitace proti punktacím (pokus o česko-německý smír v Čechách). [[Volby do Říšské rady 1891|Volby do Říšské rady roku 1891]] pak potvrdily masivní nástup mladočechů a prakticky celkové vymazaní staročeských pozic.<ref>''Česká společnost 1848-1918''. 390, 396, 410</ref>