Verze z 7. 7. 2014, 21:48 editovat Lukazuko (diskuse \| příspěvky) 3 743 editací m typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 11. 2014, 21:05 editovat zrušit editaci Foxx70 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 931 editací m výkres, odkaz, graf. úprava textu Přejít na další porovnání →
Řádek 20: '''Tupolev Tu-2''' byl [[Sovětský svaz\|sovětský]] střední [[bombardér]] vyráběný a používaný během [[druhá světová válka\|druhé světové války]] a těsně po ní. == Vývoj == V lednu roku [[1941]] byl v konstrukční kaceláři A. N. Tupoleva zkonstruován prototyp rychlého středního bombardéru, který dostal označení [['''ANT-58''']] (ANT – počáteční písmena jména konstruktéra). Jednalo se o velmi zdařilý typ rychlého bombardéru, který se stal jedním z nejlepších svého druhu na bojištích [[Druhá světová válka\|2. světové války]]. Stroj byl postupně modernizován, v roce 1941 byly vyrobeny další prototypy '''ANT-59''' s řadovými motory AM-37 a '''ANT-60''' s pokusnými pohonnými jednotkami AŠ-82. Vylepšené letouny začaly přicházet do služby na jaře [[1944]]. V tomto roce vznikl rovněž jeden prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze '''Tu-2D''' ('''ANT-62''') poháněný dvouhvězdicovými motory Švecov AŠ-82FN s prodlouženým trupem o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený '''Tupolev SDB''' ('''ANT-63'''). Tato dvoumístná verze taktického bombardéru zalétaná 20. května 1944 velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58. První prototyp dostal řadové dvanáctiválce Mikulin AM-39 po 1374 kW s výzbrojí dvou pevných kanónů ŠVAK ráže 20 mm, letovod ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm. Druhý prototyp SDB (Skorostnoj Dněvnoj Bombardirovščik) měl výkonnější motory AM-38F po 1470 kW. V letech 1946-47 se sériově vyráběla cvičná varianta '''UTB-2''', vyprojektovaná konstrukční skupinou CAGI a vedená Pavlem Osipovičem Suchojem. Letoun byl osazen hospodárnějšími sedmiválcovými pohonnými jednotkami AŠ-21. Zadní část trupu a nosná plocha zůstala beze změn, totožná s Tu-2, rekonstrukce trupu spočívala pouze v přepracování přední části s kabinou pro instruktora a pilotního žáka. Veškerá výzbroj byla demontována, pouze ve hřbetním střelišti VUB-68 byl umístěn kulomet UBT ráže 12.7 mm se zásobou 60 nábojů. Téma dálkového bombardéru na základě Tu-2 se objevilo ještě jednou v podobě prototypu označeného '''ANT-65''' ('''Tu-2DB''') zalétaného 1. července 1946. Stroj měl zabudovány dva kapalinou chlazené dvanáctiválce do V typu Mikulin AM-44 po 1617 kW, vybavené turbokompresory TK-1B. V roce 1946 vznikly rovněž dálkové a průzkumné verze '''Tu-2D''' a '''Tu-2R''' s křídlem o rozpětí 22,06 m a další experimentální '''ANT-67'''. Tu-2 se vyráběl až do roku [[1948]], celkem bylo vyrobeno asi 2500 ks všech typů. Bojově se ještě účastnil [[korejská válka\|korejské války]]. V lednu roku [[1941]] byl v konstrukční kaceláři A. N. Tupoleva zkonstruován [[prototyp]] rychlého středního bombardéru, který dostal označení [['''ANT-58''']] (ANT – počáteční písmena jména konstruktéra). Jednalo se o velmi zdařilý typ rychlého bombardéru, který se stal jedním z nejlepších svého druhu na bojištích [[Druhá světová válka\|2. světové války]]. Stroj byl postupně modernizován, v roce 1941 byly vyrobeny další prototypy '''ANT-59''' s řadovými motory AM-37 a '''ANT-60''' s pokusnými pohonnými jednotkami [[AŠ-82]]. Vylepšené letouny začaly přicházet do služby na jaře [[1944]]. V tomto roce vznikl rovněž jeden prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze '''Tu-2D''' ('''ANT-62'''), poháněný dvouhvězdicovými motory Švecov AŠ-82FN s prodlouženým trupem o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený '''Tupolev SDB''' ('''ANT-63'''). Tato dvoumístná verze taktického bombardéru zalétaná 20. května [[1944]] velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58. První prototyp dostal řadové dvanáctiválce Mikulin AM-39 po 1374 kW s výzbrojí dvou pevných kanónů ŠVAK [[ráže]] 20 mm, letovod ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm. Druhý prototyp SDB (Skorostnoj Dněvnoj Bombardirovščik) měl výkonnější motory AM-38F po 1470 kW. V letech [[1946]] a [[1947]] se sériově vyráběla cvičná varianta '''UTB-2''', vyprojektovaná konstrukční skupinou [[CAGI]] a vedená Pavlem Osipovičem Suchým. [[Letoun]] byl osazen hospodárnějšími sedmiválcovými pohonnými jednotkami [[AŠ-21]]. Zadní část trupu a nosná plocha zůstala beze změn, totožná s Tu-2, rekonstrukce trupu spočívala pouze v přepracování přední části s kabinou pro instruktora a pilotního žáka. Veškerá výzbroj byla demontována, pouze ve hřbetním střelišti VUB-68 byl umístěn kulomet UBT ráže 12.7 mm se zásobou 60 nábojů. Téma dálkového bombardéru na základě Tu-2 se objevilo ještě jednou v podobě prototypu označeného '''ANT-65''' ('''Tu-2DB''') zalétaného 1. července 1946. Stroj měl zabudovány dva kapalinou chlazené dvanáctiválce do V typu Mikulin AM-44 po 1617 kW, vybavené turbokompresory TK-1B. V roce 1946 vznikly rovněž dálkové a průzkumné verze '''Tu-2D''' a '''Tu-2R''' s křídlem o rozpětí 22,06 m a další experimentální '''ANT-67'''. Tu-2 se vyráběl až do roku [[1948]], celkem bylo vyrobeno asi 2500 ks všech typů. Bojově se ještě účastnil [[korejská válka\|korejské války]]. == Technické údaje ==▼ ▲== Technické údaje == [[File:Tupolev Tu-2.svg\|thumb\|Tupolev Tu-2]] * '''Charakteristika:''' Bombardovací letoun * '''Pohon:''' 2× čtrnáctiválcový [[hvězdicový motor]] [[Švecov AŠ-82]]FN Řádek 38 ⟶ 47: * '''Dolet:''' 2100 km == Odkazy == ~~{{Pahýl}}~~ {{commonscat\|Tupolev Tu-2}} {{en}} [http://wp.scn.ru/en/ww2/b/442/1/0 Kamuflážní schémata letounu Tupolev Tu-2] {{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}

Tupolev Tu-2: Porovnání verzí