Folklór: Porovnání verzí

}}</ref> Někdy je mezi folklór zahrnována i lidová [[Výtvarné umění|výtvarná]] a [[Zvyk|zvykoslovná]] kultura. Studiem folklóru se zabývá [[folkloristika]]. O udržování lokálních kulturních zvyklostí se často starají tzv. [[folklorní soubor]]y.

 

Pojem poprvé použil [[Britové|britský]] [[Bibliografie|bibliograf]] [[William Thoms]] roku [[1846]] jako název článku v časopise [[The Athanaeum]].<ref name="Etnologický slovník"/> Je složen z [[Angličtina|anglických]] slov ''folk'' „lid“ a ''lore'' „tradice, znalosti“ a původně se jako folklór označovala [[lidová kultura]] jako celek. Například ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]] se stálo tento pojem používá i pro hmotnou lidovou kulturu. Často je také folklór ztotožňován s [[Lidová slovesnost|lidovou slovesností]], ta však tvoří pouze část z něj.<ref>{{Citace monografie

| titul = Malý etnologický slovník

}}</ref>

 

 

Folklorní projevy začaly mizet s nástupem moderní techniky; jakmile se začalo šířit umění a zapsaný text, který lidé už uměli číst, nebyl již prostor pro vlastní lidovou tvorbu. V těchto dobách ([[19. století]]) se řada badatelů pokoušela dokumentovat folklorní zvyky z odlehlejších koutů [[Evropa|Evropy]]. Jejich práce jednak přispěly k základu [[folkloristika|folkoristiky]] a [[etnologie]], jednak také k pozvednutí povědomí o venkovu. Dříve byla vesnice vnímána jako zavrženíhodné místo, řada obrozenců a kulturně činných osob ve svém přesvědčení obrátila. Pro Evropu 19. století byly lidové motivy z hor, selského prostředí, nebo vzdálených míst něčím novým, neznámým a vzbudily velký ohlas. Bohatství lidových zvyků začalo být rychle chápáno jako národní dědictví, se kterým se velmi snadno mohly početné rodící se národy (včetně například i [[Češi|českého]]) dobře ztotožnit.