Konstantin I. Veliký: Porovnání verzí

Odebráno 16 bajtů ,  před 5 lety
bez shrnutí editace
m (řádková verze {{Commonscat}})
Konstantin zřejmě postrádal porozumění pro dogmatické a [[Christologie|christologické]] spory, které měly tolik zaměstnávat jeho nástupce. Císařovy náboženské představy setrvávaly přinejmenším částečně v zajetí pohanských tradic, v čemž sehrál určitou roli i vzor jeho předchůdců, kteří o sobě prohlašovali, že jsou pod ochranou Jova (jako Diocletianus) nebo slunečního boha (jako Aurelianus či Konstantinův otec). V oficiálních zobrazeních stejně jako na [[Konstantinův oblouk|Konstantinově oblouku]] vztyčeném na paměť vítězství nad Maxentiem byl s ohledem na pohanské obyvatelstvo Říma znázorňován sluneční bůh (''[[Sol Invictus]]''), jenž byl do určité doby Konstantinem stavěn na roveň křesťanskému Bohu. Své syny a následníky nechal ale Konstantin vychovat jako přesvědčené křesťany, což se nakonec ukázalo jako rozhodující pro další vývoj.
 
Vážnou komplikací Konstantinovy náboženské politiky posledních let jeho panování se ukázal být ariánský spor. [[Ariánství]] vycházelo z teze [[Alexandrie|alexandrijského]] kněze [[Areios|Areia]], podle něhož musela být doba, kdy [[Ježíš Kristus|Bůh Syn]] ještě nebyl, a že teprve z [[Bůh Otec|Boha Otce]] vzešel a je mu podřízen.<ref>Zástěrová, Bohumila a kol. ''Dějiny Byzance''. str. 39</ref> Bůh Otec a Bůh Syn tudíž neměli být rovnocenní. Toto učení bylo v roce [[318]] odsouzeno alexandrijským biskupem [[Alexandr I.|Alexandrem]], který vyloučil Areia z církve. Takto tvrdá reakce byla vyvolána tím, že principy ariánství se dotýkaly jádra celé křesťanské víry, jímž byla otázka skutečné podstaty Krista. Její zodpovězení se neomezovalo pouze na teology, neboť do této pře se zapojily i široké vrstvy obyvatelstva, kvůli čemuž byla vedena velice vypjatě. Dochované prameny týkající se tohoto sporu jsou značně problematické a tendenční. Zvláště zevšeobecňující pojem ariánství je velmi neurčitý, jelikož jsou jím často označovány poměrně rozdílné teologické úvahy.
 
Aby urovnal konflikt, svolal Konstantin [[První nikajský koncil]], který se stal vůbec prvním [[ekumenický koncil|ekumenickým koncilem]]. Úvodní zasedání proběhlo [[20. květen|20. května]] [[325]] ve velké hale paláce v [[Nikaia|Nikaji]]. Konstantin seděl v čele celého shromáždění a pronesl úvodní řeč, přičemž věřil, že problém bude možné snadno vyřešit, jeho optimismus byl ale zcela bezdůvodný. Biskupové účastnící se koncilu odmítli Konstantinem podporovaný kompromisní návrh. Poté se zřetelně vyhranili vůči ariánství, když přijali tzv. [[nicejské vyznání]] víry, jež se opíralo o doktrínu stejné podstaty Boha Otce a Boha Syna (řecky ''homoúsios'', latinsky ''consubstantialis''). Konstantin, který sledoval spíše politické než teologické cíle, následně poslal Areia do vyhnanství v naději, že tímto opatřením konsoliduje říši. Všechny zhotovené opisy ariánských tezí měly být spáleny a za jejich držení hrozil trest smrti.
461

editací