Eucharistie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m -zrušeny asi 3 mezilehlé editace-experimenty
Řádek 1:
'''Eucharistie''' ([[Starořečtina|řec.]] díkuvzdání) je jedna ze základních součástí [[Křesťanství|křesťanského]] jultu[[kult]]u, při kterém se připomíná [[Poslední večeře]] Ježíše Krista přijímáním vína a chleba a vzdávají se díky za [[Spása|spasení]].<ref name="SJKI">{{Citace monografie
| příjmení = Pavlincová | jméno = Helena | spoluautoři=a kol.
| titul = Slovník judaismus křesťanství islám
Řádek 14:
{| class="wikitable" align="right" style="margin-left:15px;"
! colspan="2" | Biblická místa, která mají souvislost s eucharistií
|-
| [[pesach]]ová hostina
| [[Exodus|Ex]] 12,3-20
|-
| style="vertical-align: top;" | díkůvzdání a lámání chleba
| [[Evangelium podle Matouše|Mt]] 15,36<br />
[[Evangelium podle Marka|Mk]] 8,6<br />
[[Evangelium podle Lukáše|Lk]] 24,30.35
|-
| style="vertical-align: top;" | [[poslední večeře]]
| Mt 26,17-29<br />
Mk 14,12-25<br />
Lk 22,14-20<br />
[[1. list Korinťanům|1 Kor]] 11,23-26
|-
| style="vertical-align: top;" | povelikonoční lámání chleba
| [[Skutky apoštolů|Sk]] 2,42.46<br />
1 Kor 10 - 11
|-
| reflexe nad smyslem eucharistie
| [[Evangelium podle Jana|Jan]] 6
Řádek 48:
Společné stolování hrálo v [[prvotní církev|prvotní církvi]] důležitou součást společného života. [[Skutky apoštolů]] uvádějí lámání chleba mezi čtyřmi pilíři křesťanského společenství.<ref>{{Citace bible|Sk|2|42}}</ref> Dnes se rozlišuje mezi večeří Páně a tzv. ''hostinou [[agapé]]''. Pavel hovoří o večeři Páně jako o běžné součásti života církve.<ref>{{Citace bible|1Kor|10||11|}}</ref> Původními místy slavení eucharistie byly domy členů církve.<ref>{{Citace bible|Sk|2|46}}</ref> Dnem, kdy se církev k eucharistii scházela, byla [[neděle]], tzv. ''den Páně''.<ref>{{Citace bible|Sk|20|7}}</ref> Při večeři Páně, podobně jako při [[Judaismus|židovské]] [[pesach]]ové hostině, se připomínaly a zároveň zvěstovaly [[dějiny spásy]], tedy dějiny lidské zkušenosti s [[Bůh|Bohem]]. Vrchol těchto dějin spásy, připomínaných při slavení eucharistie, pak pro [[křesťan]]y představovalo Ježíšovo utrpení, smrt a [[vzkříšení]]. Na žádném z míst Nového zákona není přímo dosvědčena úloha [[kněz|kněží]] při lámání chleba. Toto mlčení však zároveň může být známkou toho, že se v prvotní církvi považovalo za samozřejmé, že slavení eucharistie předsedá někdo z [[apoštol]]ů nebo jejich nástupců.
 
Je pravděpodobné, že se první křesťané scházeli k slavení euchariastieeucharistie (památky poslední večeře Páně) ne pouze jeden den v týdnu, nýbrž každý den (viz Skutky 2,46)
a skutky 20,7 pouze poukazují na jeden takový den ( zrovna ,,den Páně´´), po kterém se nesešli, neboť někteří odcestovali.
Dále pouze z bible není patrno, že ,,den Páně´´ je neděle. Naopak Ježíš, učil v synagoze v sobotu (Marek 1,21)(Lukáš 13,10) a o sobě prohlásil, že je Pánem i nad sobotou (Matouš 12,8; Marek 2,28 a Lukáš 6,5). Z toho je možné se domnívat, že ,,den Páně´´ je sobota.
Řádek 113:
 
=== Římskokatolická církev ===
V římskokatolické církvi se eucharistie neboli Nejsvětější svátost také uchovává v [[kostel]]ích (z praktických důvodů se uchovává pouze Tělo Kristovo) a to ve [[Svatostánek|svatostánku]] (též [[tabernákulum]], či řidčeji [[sanktuárium]]) v [[liturgická nádoba|liturgických nádobách]]. Tyto nádoby mají podle tvaru a funkce rozdílné názvy: [[ciborium]] - v něm se uchovávají malé hostie, které přijímají věřící účastníci bohoslužby, dále [[pyxida]] (je buď celokovová, neprůhledná, nebo se skleněným průhledem, pak se jí říká též [[custodia]]) - v ní se přechovává velkátzv. hostie„velká hostie“ umístěna do zvláštního úchytu nazývaného [[lunula]], která se vkládá do [[monstrance]]. Také se někdy do svatostánku dává přímo monstrance. V té je vystavována při tzv. (eucharistickém) výstavu, neboli věřící jsou vyzváni k [[adorace|adoraci]] (klanění). Zprvu se totiž eucharistie uchovávala, jen kvůli nemocným křesťanům, aby ti, kteří se nemohli zúčastnit mše svaté, mohli být posilněni Kristovým tělem a to buď k uzdravení nebo k přechodu ze smrti do věčného života (toto poslední svaté přijímání se nazývá viatikum, tzv. pokrm na cestu z latinského via - cesta). Teprve později (za [[František z Assisi|sv. Františka z Assisi]]) se začíná šířit úcta klanění se Tělu Kristovu a s tím související snaha o čistotu liturgických pláten a vytvoření všech pravidel jak uchovávat tuto svátost.
 
Jedním z těchto pravidel je tzv. [[věčné světlo]] svítící poblíž svatostánku, které svým svitem má upozornit - ''pokloň se před Pánem, jenž se dal uvěznit…''