Verze z 4. 11. 2014, 14:19 editovat Tosek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 884 editací →‎Moje povedené formulace:: přechýlení = překlad ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 4. 11. 2014, 14:22 editovat zrušit editaci Tosek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 884 editací →‎Moje povedené formulace: Přejít na další porovnání →
Řádek 16: ==Moje povedené formulace:== ===ad ateizmus=== '''Ateismus není absence názoru''', ale názor na objektivní božskou existenci. A to názor negativní, názor ten, že objektivně bůh (ani ďábel, Lucifer, Satan a bozi, čerti, vodníci, vlkodlaci, mozkomorové, andělé, lesní ani vodní ani dobré víly, duchové hor, posvěcení, kletby, zázraky, čáry a kouzla apod.) neexistuje, že ta představa jeho existence je omyl a klam. Že je tento omyl a klam pečlivě pěstovaný, kultivovaný, to už je daná kulturní realita. ;Přechýlení je forma počeštění čili překladu (===ad označení (ne)přechýleného tvaru)=== ;Přechýlení je forma počeštění čili překladu Cítím povinnost doplnit poznámku o tom, že se v této souvislosti zapomíná na to, že přechýlení je součástí '''[[překlad]]u''' do češtiny, nejčastější forma počeštění, zde ženského jména. Ale počeštění, překlad, se týká i mužských jmen. Navíc ani u ženských není přechýlení vždy jen připojení přípony -ová. Další je *přímé převzetí jména, kterým se zdánlivě se jménem nic neděje (např. Clinton). Že se děje, je vidět až v jiných pádech a tvarech odvozených slov (2. pád (genitiv): Clintona). Je tedy jméno převzato, ale platí pro něj česká gramatika. Navíc se dá použít i pro další odvození, typicky přivlastnění (Clintonova návštěva, clinton(ov)ský, clintonovat) zvláštní skupinou jsou mužská jména jména (příjmení) slovanského původu koncem v cizím jazyce obdobně jako české přídavné jméno, např. -ski, -skij, -i, ij. Ta se u mužů sice také nepřechylují, ale obdobně předešlému se používají v ostatních pádech jako by to byla přídavní jména, např. Vranicki, Vranického. To, že v zásadě lze i „Vranickiho“ tady neřeším převzetí s úpravou, zejména konce: typicky u žen v ženském tvaru -ska, -a nebo i v mužském. U ženských jmen se přechýlí, upraví se už tvar 1. pádu (nominativu), např. kněžna Kinská, Sklodowská, Vranický, Sobieski - Soběský. překlad podle významu, typicky jména vladařů, např. Friedrich - Bedřich, Karel Veliký, svatý František z Asisi, ale i jiné, např. Colombo - Kolumbus, *řídce podle významu, nejčastěji přídomky vladařů, např. Barbarosa - Rudovous, nebo jména literárních postav, zvláště jejich přezdívky (Pipi Punčochatá) Raději zopakuji: tyto typy tu neprobírám proto, abych téma vyčerpal a apeloval pro ten či onen způsob, ale abych co nejjasněji ukázal, že přechylování je opravdu prvek ''většího celku'', tedy překladu, uvedení ekvivalentu v jiném jazyce. A že je proto scestné označovat cizojazyčnou (víceméně originální) podobu jména jako „nepřechýlenou“ (obdobně by bylo „nepřeloženo“), nýbrž přímo označovat jazykem, např. „ang.“ resp. {{v jazyce\|en}}, forma je méně podstatná, ale jde o jednoznačnost. Některé osoby jsou navíc ve více jazycích pojmenovávány různě a označení „nepřechýleně“ nebo „orig.“ může být nedostatečné, kdežto určení jazyka jednoznačné je.--[[Wikipedista:Tosek\|Tosek]] ([[Diskuse s wikipedistou:Tosek\|diskuse]]) 3. 11. 2014, 11:09 (UTC)

Tosek