Platón: Porovnání verzí

| celé jméno = PlatonPlatón

'''PlatonPlatón''' (řecky Πλάτων, [[427 př. n. l.]] – [[347 př. n. l.]]) byl [[Řecko|řecký]] [[filosof]], [[pedagog]] a [[matematik]]. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filozofafilosofa, jeho původní jméno bylo AristoklesAristoklés, syn AristonaAristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof [[Alfred North Whitehead|A. N. Whitehead]] napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou [[Akademie|Akademii]], jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem [[Sókratés|Sókratem]] a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání.

* [[Spravedlnost|spravedlivé]], a přitom trvalé uspořádání obce;

[[Soubor:Plato Silanio Louvre Ma3654.jpg|thumb|Platón, busta v [[Louvre|Louvru]]]]

Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních [[Athény|athénských]] rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka PeriktionePeriktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce [[Solón]]a a její bratři Charmidés a KritiasKritiás se podíleli na vládě třiceti na konci [[Peloponéskápeloponéská válka|Peloponésképeloponéské války]]. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra PotonePótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl [[Akademie|Akademii]]. Aristón patrně brzy zemřel a PeriktionePeriktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele [[Periklés|PeriklovaPerikleova]]. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu ''Parmenidés''. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v Sókratovskýchsókratovských dialozích. Podle [[Diogenés Laertios|Diogena Laertia]] dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil [[Kratylos]], žák [[Hérakleitos|Hérakleitův]].

Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se [[Sókratés|Sókratem]] a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle Faidóna nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen.<ref>''Faidón'' 59b.</ref> Poté, co byl jeho učitel odsouzen a popraven roku [[399 př. n. l.]] odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do [[Megara|Megary]] a cestoval do [[Itálie]], na SiciliiSicílii, do [[Egypt]]a a do [[Kyrenaika|Kyrény]]. O cestách na SiciliiSicílii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v ''Sedmém listělistu'', jediném zachovaném autobiografickém textu.

Soudě podle jeho spisů měl Platón k Sókratovi velice blízko a téměř všechno, co o Sókratovi víme, víme od Platóna. Ironické líčení [[Aristofanés|Aristofanovo]]<ref>Aristofanés, ''Oblaka''.</ref> k tomu mnoho nepřidává. Ve svých dialozích se Platón tváří jako pouhý tlumočník myšlenek Sókratových (který, jak známo, nic nenapsal) a v ''Sedmém listu'' dokonce říká, že o svých vlastních myšlenkách nikdy nic nenapsal a nenapíše,<ref>''Sedmý list'' 341c; Platón, ''Listy''. Praha: Oikúmené 1996, str. 54.</ref> protože filosofie se musí vyučovat ústně, v rozhovoru a ve společném „úsilí myšlení“. Na druhé straně se Sókratovy názory a postoje v těchto dialozích mění a s jedinou výjimkou ''Obrany'' Platón nikde netvrdí, že by je byl slyšel z první ruky. Je tedy otázka, nakolik je máme připisovat spíše Platónovi.

V některých dialozích (např. ''Menón, Faidros, Kritón'') není přítomen vypravěč, jinde hovoří Sókratés v první osobě (''Lysis, Charmidés, [[Ústava (Platón)|Ústava]]'') a, v ''Prótagorovi'' Sókratés vypráví o své předchozí rozpravě s Prótagorou. Dialogy ''Faidón, SympozionSymposion'' a ''Theaitétos'' vyprávějí Sókratovi žáci, patrně po mnoha letech, a Platón (kromě ''Theaitéta'') nijak nenaznačuje, jak k nim vůbec přišel. Při porovnání biografií jednotlivých postav vyjdou najevo značné nesrovnalosti. Tak v ''Prótagorovi'' jsou Alkibiadés a AgathonAgathón mladíci, kdežto ApolodórosApollodóros a Glaukón by mohli být jejich otci; v ''SympoziuSymposiu'' je to právě naopak. Tyto nesrovnalosti patrně nejsou nahodilé a Platón tedy nepíše jako historik. Dialogy se naopak podobají dobovému divadlu, neboť na scéně vystupují nejvýše tři postavy, akteré mají „sbor“ mlčících posluchačů.

Sókratův proces a smrt jsou přímo tématem tří dialogů (''Obrana, Kritón'' a ''Faidón''), které se také nejčastěji čtou. V pěti dalších se objevují narážky a varování: v ''Theaitétovi'' a v ''EutyfrónoviEuthyfrónovi'' mluví Sókratés o pomluvách a obvinění z korupce; v ''Menónovi'' ho varuje AnytasAnytos, v ''Gorgiovi'' a v ''Ústavě'' Sókratés vysvětluje, proč k tomu musí dojít.<ref>''Gorgias'' 521e – 522a; ''Ústava'' 7., 517e.</ref> Jiné dialogy spojují osoby, jež se však představují pokaždé jinak. Tak v ''Obraně'' si Sókratés stěžuje, že ho Aristofanés zostudil a způsobil jeho soud,<ref>''Obrana'' 19b-c.</ref> kdežto v ''SympoziuSymposiu'' spolu s ním a s dalšími přáteli hodují. V ''Kratylu'' Sókratés chválí EutyfrónovuEuthyfrónovu moudrost, kdežto v ''EutyfrónoviEuthyfrónovi'' jej zesměšňuje a karikuje.

Platónova díla mají vesměs formu dialogu (rozhovoru), kde většinou vystupuje Sókratés jako hlavní postava. Jedinou výjimku představuje dochovaný soubor Platónových ''Listů'', kde zejména ''Sedmý list'' vrhá na Platónův život i jeho vlastní pojetí filosofie jiné světlo: filosofii nelze sepsat jako systém ani učit, nýbrž musí se dobývat vlastním myšlenkovým úsilím. O pravosti ''Sedmého listu'' mnozí badatelé pochybovali, v současném bádání se však stává naopak klíčem k pochopení Platónova díla.

[[Soubor:Socrates and Plato.jpg|thumb|SokratésSókratés a Platón očima středověkého písaře]]

* I. Eutyfrón''Euthyfrón'', ''Obrana SókratovaSókrata'' (také ''Apologie''), ''Kritón'', ''Faidón''

* II. ''Kratylos'', ''Theaitétos'', ''Sofistés'', ''Politikos'' (také ''Státník'')

* III. ''Parmenidés'', Filebos''Filébos'', [[Symposion (Platón)|''Symposion'']] (také ''Hostina''), ''Faidros''

* IV. ''Alkibiadés I.'', ''+Alkibiadés II.'', ''+Hipparchos'', ''+Milovníci''

* V. ''+Theagés'', [[Charmides|''Charmidés'']], ''Lachés'', [[Lysis|''Lysis'']]

* VI. ''Euthydémos'', Prótagoras''Prótagorás'', [[Gorgias (Platón)|Gorgias''Gorgiás'']], ''Menón''

* VII. Hippias''Hippiás většíVětší'', Hippias''Hippiás menšíMenší'', ''Ión'', ''Menexenos''

* VIII. ''Kleitofón'', [[Ústava (Platón)|''Ústava'']] (také ''Republika''), Timaios''Tímaios'', Kritias''Kritiás''

* IX. ''+Minós'', [[Zákony (Platón)|''Zákony'']], ''+Epinomis'', ''Listy''

''+Axiochos'', ''+Definice'', ''+Démodokos'', ''+Epigramy'', ''+EryxiasEryxiás'', ''+Halkyón'', ''+O spravedlnosti'', ''+O ctnosti'', ''+Sisyfos''.

Časové pořadí vzniku jednotlivých dialogů neznáme a nevíme ani, zda byly dodatečně redigovány. První pokus o časové uspořádání udělal významný německý teolog a filosof [[Friedrich Schleiermacher]], a to podle Platónova domnělého myšlenkového vývoje. Moderní bádání zde používá hlavnězejména exaktních srovnávacích metod jazyka a slohu, z něhožnichž plyne, že můžeme rozlišit zhruba tři skupiny textů, které k sobě mají blízko. O jednotlivostech se stále diskutuje, o zásadním rozlišení tří skupin je však do značné míry shoda.

Pokládají se za nejbližší historickému Sókratovi, který obvykle diskutuje o nějakéurčité otázce (přátelství, zbožnost) s někým, kdo se pokládá za odborníka, a ukazuje, že tento odborník věci nerozumí. Je ponecháno na čtenáři, aby spor rozsoudil. Patří sem i dialogy o Sókratově soudu a smrti.

* ''Obrana Sókrata''

* ''Kritón''

* [[Charmides|''Charmidés'']]

* ''Lachés''

* [[Lysis|''Lysis'']]

* ''Menexenos''

* ''Ión''

* [[Gorgias (Platón)|Gorgias''Gorgiás'']]

* ''Menón''

* ''Kratylos''

* ''Faidón''

* ''Faidros''

* [[Symposion (Platón)|''Symposion'']] či ''Hostina''

* [[Ústava (Platón)|''Ústava'']] či ''Republika''

* ''Theaitétos''

* ''Parmenidés''

* ''Sofistés''

* ''Politikos''

* ''Filébos''

* [[Zákony (Platón)|''Zákony'']]

Platónův vliv na celou západní filosofii je nedozírný. Ve starověku na něj navázal střední a nový [[Platonismus|platónismusplatonismus]], prostřednictvím [[Svatý Augustin|Augustinovým]] ovlivnil křesťanské myšlení a znovu ve vrcholném středověku prostřednictvím [[Proklos|Prokla]] a [[Pseudo-Dionýsios Areopagita|Dionysia Areopagity]]. RenesančníI renesanční myšlení se živí zejména Platónem, jehož pilně čtou i myslitelé novověku.

* F. Novotný, ''O Platónovi I–IV''. 1.-4. Praha 1948, 1970

* G. Reale, ''PlatonPlatón. Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsané nauky''. Praha 2005

* Luciano De Crescenzo, '' Příběhy řecké filozofie -''–'' Sokrates a ti druzí, Praha 2004''

* [[Platonismus|Platónismus]]

** [http://www.ellopos.net/elpenor/greek-texts/ancient-greece/guthrie-plato.asp W. K. C. Guthrie, ''A History of Greek Philosophy, vol. IV, Plato: theThe manMan and hisHis dialoguesDialogues, earlierEarlier periodPeriod'', Cambridge University Press, 1989, pp. 8-38]

** [http://plato-dialogues.org/plato.htm Portál Plato and hisHis worksWorks: Plato and hisHis dialoguesDialogues by Bernard Suzanne]

** [http://journal.ilovephilosophy.com/Article/Are-there-really-Platonic-forms-/53 Are thereThere reallyReally Platonic formsForms?]