Následně Senát podporoval [[Vláda Josefa Tošovského|úřednickou vládu Josefa Tošovského]] a to až do [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998|předčasných voleb v červnu 1998]]. Po sněmovních volbách podepsaly dvě nejsilnější parlamentní strany ([[ODS]] a [[ČSSD]]) tzv. [[Opoziční smlouva|Opoziční smlouvu]], která dávala nejen možnost oboumoběma politickým stranám měnit ústavu (společně měly více jak 2/3 ústavní většinu jak v PS, tak v Senátu), ale zároveň i vládní sociální demokracie podpořila kandidáta ODS ([[Libuše Benešová]]) do funkce předsedy Senátu. Tato politická konstelace však vydržela pouze do senátních voleb r. 2000, kdy většinu křesel v Senátu obsadili členové [[Čtyřkoalice]]. Úspěch malých stran zaznamenaly i volby do Senátu r. 2002, kdy [[Čtyřkoalice]] opět vyhrála, tentokrát se však jednalo o vládní subjekt a Senát tak dál podporoval [[Vláda Vladimíra Špidly|Špidlův kabinet]], vzniklý v létě 2002. Opozice vedená ODS ([[Mirek Topolánek|M. Topolánek]]) získala kontrolu nad Senátem po volbách r. 2004, kdy ČSSD vedená premiérem [[Stanislav Gross|S. Grossem]] utrpěla velkou porážku a v Senátu měla po volbách pouhých 7 zástupců. Úspěch ODS se opakoval i v supervolebním roce 2006, kdy M. Topolánek jako premiér obhájil post nejsilnější strany i ve volbách do Senátu.
