Rusko-japonská válka: Porovnání verzí

Rusko expandovalo na celém Dálném východě po celé [[19. &nbsp;století]]. Rusové zde potřebovali opěrný bod pro své válečné loďstvo. Všechny ruské přístavy na východě ovšem přes zimu zamrzaly, a tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v&nbsp;[[Mandžusko|Mandžusku]]. Jedním z těchto přístavů byl [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]]. Tento přístav si ruská flotila zvolila jako svůj opěrný bod a ruská diplomacie dohodla jeho pronájem za ruskou pomoc se splácením čínských válečných reparací z [[První čínsko-japonská válka|první čínsko japonské války]]. Poté mohla kontrolovat [[Žluté moře]], [[Korejský záliv]] a&nbsp;čínské pobřeží. Japonsko, které se od [[Reformy Meidži|reforem Meidži]] velmi rychle stalo [[Asie|asijskou]] mocností, se cítilo ohroženo ruskou expanzí. Poslední kapkou bylo ruské rozhodnutí, že budovaná [[transsibiřská magistrála]] povede přes Mandžusko a bude napojena na Port Arthur a ruská neochota vzdát se své expanzivní politiky v severní Koreji.<ref>Podrobněji viz KODET, Roman. Rusko-japonské soupeření na Dálném východě na přelomu 19. a 20. &nbsp;století. ''Historický obzor'', 2004, 15 (1/2), s. 8-13. ISSN 1210-6097.</ref>

Válka začala v roce [[1904]] útokem Japonska na přístavy [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]] a Čemulpcho provedeným ještě před vyhlášením války. V Port Arturu poškodil ruskému loďstvu útok dvě bitevní lodi (Cesarevič a Revitzan) a jeden křižník (Palada). V boji poblíže Čempulcha byly poškozeny obě ruské přítomné lodi (chráněný křižník Varjag a dělový člun Korejec) a několik japonských. Ruské lodě byly poté zničeny vlastními posádkami.

Poslední pokus Port Arturské eskadry o únik skončil bitvou ve Žlutém moři, kterou jednoznačně vyhráli Japonci. Poté už jedinou aktivitu tichooceánské flotily vyvíjely tři křižníky (Gromoboj, Rjurik a Rossija) dislokované ve Vladivostoku a to až do chvíle kdy byl při jednom z výpadů potopen Rjurik. Při několika předchozích výpadech se jim podařilo potopit celkem 15 japonských lodí. Port Arthur kapituloval po 11 měsíčním obležení a těžkých japonských i ruských ztrátách. Přesto, že Japonci v bojích oficiálně ztratili 57 &nbsp;780 vojáků, se objevily názory, že se jednalo o předčasnou kapitulaci, protože v Port Arthuru byly značné zásoby munice a potravin.

Z Baltu byla ještě před pádem Port Arturu poslána část baltské eskadry na pomoc tichomořské. Toto ruské válečné loďstvo vedené admirálem Rožestvenským bylo drtivě poraženo v námořní [[Bitva u Cušimy|bitvě u Cušimy]]. Přitom tato ruská flota byla počtem lodí silnější než japonská. Ale japonské [[Spojené loďstvo]] pod vedením [[admirál]]a [[Heihačiró Tógó|Heihačira Tóga]] bylo mobilnější, lépe vyzbrojené a především lépe vycvičené. Ruská pozemní armáda byla definitivně poražena v [[Bitva u Mukdenu|bitvě u Mukdenu]]. Prostřednictvím [[Prezident Spojených států amerických|amerického prezidenta]] [[Theodore Roosevelt|Theodora Roosevelta]] byl v [[Portsmouth]]u uzavřen mír mezi oběma stranami v roce [[1905]].

Hromadné používání [[kulomet]]ů a použití [[Ostnatý drát|ostnatého drátu]] při obraně Port Arthuru předznamenávalo jak budou vypadat o 10 &nbsp;let později boje [[První světová válka|první světové války]]. Také se ukázala převaha strany, která měla větší [[Morálka|morálku]] v této válce.