Josef Suk mladší: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m Editace uživatele 188.120.222.23 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JAnDbot
Řádek 43:
 
== Mládí a studia ==
Po maturitě na reálném [[Gymnázium|gymnáziu]] v roce [[1945]] vstoupil na [[Pražská konzervatoř|Pražskou konzervatoř]], kde studoval v letech 1945–1951 u profesorů [[Jaroslav Kocian|Jaroslava Kociana]], [[Norbert Kubát|Norberta Kubáta]] a [[Karel Šnebergr|Karla Šnebergra]]. Zejména studium u Jaroslava Kociana na něj mělmělo velký vliv. Pod jeho vedením pronikal do celého tajemství houslové hry, čerpal z vlastního Kocianova interpretačního umění a zblízka poznával jeho ušlechtilý způsob tvoření tónu. Již během studia v roce [[1949]] byl vyslán do [[Paříž]]e a do [[Brusel]]u, aby tam reprezentoval mladou generaci českých houslistů. Absolvoval také čtyři semestry na [[Akademie múzických umění v Praze|AMU]] v Praze u prof. [[Marie Hlouňová|Marie Hlouňové]] a prof. [[Alexandr Plocek|Alexandra Plocka]], poté však byl z politických důvodů vyloučen. „''AMU byla tenkrát spíše vojenská a politická škola. Protestoval jsem například proti tomu, aby studenti museli kopat v zákopech. Při tom trpěly naše prsty a já chtěl být přeci hudebníkem! Byl jsem proto po čtyřech semestrech vyloučen a za trest jsem měl nastoupit do Košic k vojenskému útvaru. V poslední chvíli jsem byl zachráněn a dostal jsem se do [[Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého|AUSu]], kde jsem si dva roky odbýval vojenskou službu a mohl hrát na housle''.“
 
{{Citát|Od samého počátku, kdy jsem dostal od svého tatínka housle, na mne doléhal onen zavazující pocit očekávání, dostojím-li přáním a nadějím, které do mě vkládali moji rodiče a tehdy ještě žijící dědeček. Tento velký závazek naplnění rodové tradice poté vroubil po všechny další dny celou mou vlastní uměleckou dráhu. Na jedné straně přede mnou možná pootvíral některé brány a cesty, na druhé ovšem znamenal také ne vždy lehké břímě.|Josef Suk, řeč při udělení titulu [[Doctor honoris causa]]. AMU, Praha, 2003<ref>[http://www.suksociety.cz/osobnosti/CL_titul_cely.htm Udílení titulu Doctor Honoris Causa Mistru Josefu Sukovi] – Laudatio děkana hudební fakulty AMU prof. Jiřího Hlaváče a řeč Josefa Suka</ref>}}