Josef Alexander Helfert: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ kat |
ibox, zdroje, rozšířeno, kat, linx |
||
Řádek 1:
{{Infobox Politik
| jméno= Josef Alexander Helfert
| obrázek=Joseph Alexander Helfert.jpg
| popis=Josef Alexander Helfert, r. 1855
| úřad = Poslanec [[Kroměřížský sněm|Říšského sněmu]]
| od = [[1848]]
| do = [[1849]]
| úřad2 = Člen [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]]
| od2 = [[1881]]
| do2 = [[1910]]
|datum_narození = [[3. listopad]]u [[1820]]
| místo_narození = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
|datum_úmrtí = [[16. březen|16. března]] [[1910]]
|místo_úmrtí = [[Vídeň]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| strana =
| manžel/ka =
| děti =
| alma_mater = [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdinandova univ.]]
|profese =
| podpis =
}}
'''Josef Alexander Helfert''' ([[3. listopad]]u [[1820]] [[Praha]] - [[16. březen|16. března]] [[1910]] [[Vídeň]]<ref name="Biographien"/>) byl [[Rakouské císařství|rakouský]] a [[Čechy|český]] právník, historik a politik, v 50. letech 19. století vysoký státní úředník na ministerstvu kultu a vyučování, stoupenec národnostní tolerance, federalizace Rakouska a odpůrce rakousko-uherského dualismu, syn [[Josef Helfert|Josefa Helferta]].
== Život ==
První vzdělání získal soukromě, v rodině. Od roku 1829 navštěvoval [[Řád zbožných škol|piaristické]] gymnázium na Novém Městě v Praze. Po maturitě studoval filozofii a práva na [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze]], kde 3. listopadu 1842 získal doktorát. Jeho dizertace měla titul ''Ueber den Heimfall, des Heirathsgutes''. O prázdninách a přestávkách mezi semestry konal četné cesty do zahraničí. Od 20. prosince 1841 do roku 1844 byl praktikantem-koncipistou u českého fiskálního úřadu, v letech 1844–1846 praktikoval na pražském kriminálním soudu, v období od 11. srpna 1846 do roku 1847 na komorním dolnorakouském soudu ve Vídni. Od 17. října 1843 pomáhal svému otci jako privátní suplent na katedře římského a církevního práva. 8. ledna 1847 byl jmenován asistentem profesora Horniga na [[Tereziánská akademie ve Vídni|Tereziánské akademii ve Vídni]]. V letech 1847–1848 byl suplentem římského a církevního práva na [[Jagellonská univerzita|univerzitě v Krakově]] (v létě roku 1847 obdržel zároveň nabídku na pedagogický post na Tereziánské akademii, ale dal přednost Krakovu). Publikoval odborné práce. Podílel se na reedici díla svého otce ''Handbuch des Kirchenrechtes'' a napsal monografii ''Ueber den Gerichtsstand der minderjährigen Witwe'' (1847). Publikoval i v právním tisku.<ref name="Biographien">{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2
| url = http://www.biographien.ac.at/oebl?frames=yes
| vydavatel =
| místo = Wien
| rok = 2003-2011
| počet stran =
| kapitola = Helfert, Joseph Alexander Frh. von (1820-1910), Politiker, Rechtswissenschaftler und Historiker
| strany = 256
| isbn = 978-3-7001-3213-4
| jazyk = německy
}}</ref><ref name="Biographisches Lexikon">{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 8
| url = https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Helfert,_Joseph_Alexander_Freiherr
| vydavatel =
| místo = Wien
| rok = 1862
| počet stran =
| kapitola = Helfert, Joseph Alexander Freiherr
| strany = 254
| isbn =
| jazyk = německy
}}</ref>
Během [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučního roku 1848]] byl politicky aktivní. Když v červnu 1848 předčasně skončil letní semestr v Krakově, vrátil se do Čech.<ref name="Biographisches Lexikon"/> Účastnil se [[Slovanský sjezd|Slovanského sjezdu]] v Praze. Ve [[volby do rakouského Říšského sněmu 1848|volbách roku 1848]] byl zvolen na rakouský ústavodárný [[Kroměřížský sněm|Říšský sněm]]. Zastupoval volební obvod [[Tachov]] v Čechách. Uvádí se jako c. k. profesor.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = familia-austria.at
| titul = Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag
| url = http://www.familia-austria.at/daten/Reichstagsabgeordnete1848.pdf
| jazyk = německy
| datum přístupu = 2014-09-19}}</ref> Kandidoval v Tachově, protože šlo o domovský kraj jeho otce. Ve volbách porazil několik vlivných protivníků.<ref name="Biographisches Lexikon"/> Patřil ke sněmovní pravici.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = 19stoleti.cz
| titul = Poslancové na sněmu říšském
| url = http://www.19stoleti.cz/fullarticle_clanky-29_Poslancove_na_snemu_risskem.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2014-09-19}}</ref> Na sněmu patřil ke skupině konzervativního středu.<ref name="Biographien"/> Podporoval zrušení roboty. Podílel se na související parlamentní rozpravě. Vystoupil se svým názorem 23. srpna. Prosazoval odškodnění za zrušení poddanství a tento názor ve sněmu převládl.<ref name="Biographisches Lexikon"/>
Když vypukla v říjnu 1848 radikální fáze revoluce ve Vídni, byl vyslán 16. října spolu s [[František August Brauner|Františkem Augustem Braunerem]] do Olomouce, kde coby delegát poslanců informoval panovníka o situaci a docílil možnosti pokračovat v jednání sněmu mimo Vídeň, v [[Kroměříž]]i.<ref>{{Citace monografie
| titul = Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| strany = 66
| jazyk = česky
}}</ref> V této době také jednal s předákem českých poslanců [[František Palacký|Františkem Palackým]].<ref name="Biographisches Lexikon"/> Na Říšském sněmu vystupoval méně často, ale počátkem roku 1849 se zúčastnil rozpravy o základních občanských právech. Odmítl návrhy na zrušení šlechtických titulů a obhajoval roli a nezávislost katolické církve.<ref name="Biographisches Lexikon"/> Účastnil se nástupu císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] na trůn a byl součástí konzervativní skupiny, která od konce roku 1848 postupně přebírala iniciativu. 6. března 1849 jel ve vlaku z Vídně na Moravu společně s ministry [[Franz Seraph von Stadion|Stadionem]] a [[Alexander Bach|Bachem]], kteří mířili do Kroměříže seznámit poslance s rozpuštěním sněmu a zavedením shora nadiktované ústavy. Když mu oba členové vlády během jízdy svěřily podrobnosti svého plánu, tázal se jich, zda mají v Praze dost vojáků.<ref>{{Citace monografie
| titul = Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| strany = 80
| jazyk = česky
}}</ref>
Ministerský předseda [[Felix Schwarzenberg]] ho koncem roku 1848 povolal do ministerských úřednických funkcí. Nejprve vykonával funkci státního podtajemníka pro vyučování na ministerstvu vnitra za ministra [[Franz Seraph von Stadion|Franze Serapha von Stadiona]], pak přešel od léta 1849 na nově utvořené ministerstvo kultu a vyučování za ministra [[Leopold Lev Thun-Hohenstein|Leopolda Lva Thuna-Hohensteina]] (jako podtajemník pro církevní záležitosti) a setrval v jeho úřadě až do roku 1861.<ref name="Biographien"/><ref>{{Citace monografie
| titul = Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| strany = 115
| jazyk = česky
}}</ref> Po zrušení ministerstva roku 1861 byl pověřen prozatímním vedením školských záležitostí při státním ministerstvu.<ref name="Biographisches Lexikon"/>
V roce 1850 se účastnil debat o národnostní otázce. Toho roku publikoval spis ''Oesterreich und die Nationalitäten'', který byl polemikou s názory Františka Palackého. Od léta 1850 se podílel na vzniku českého politického listu ''[[Vídeňský deník]]'', který měl podporovat českou svébytnost v konzervativním katolickém duchu. V roce 1853 vydal studii ''Huss und Hieronymus'', která polemizovala s Palackého hodnocením husitství. Téhož roku také vydal práci ''Ueber Nationalgeschichte und den gegenwärtigen Stand ihrer Pflege in Oesterreich''.<ref name="Biographisches Lexikon"/> Coby vysoký ministerský úředník se zasazoval o národnostní rovnoprávnost ve školství, podporoval rozvoj obecného a technického školství (v roce 1860 vydal studii ''Die österreichische Volksschule''<ref name="Biographisches Lexikon"/>). V 50. letech pomáhal založit [[Ústav pro rakouský dějezpyt]].<ref name="Biographien"/>
V roce 1863 byl jmenován prezidentem ústřední komise pro ochranu stavebních památek a ještě roku 1894 byl povolán do funkce náměstka předseda archivní rady ministerstva vnitra.<ref name="Biographien"/>
22. dubna 1854<ref name="Biographisches Lexikon"/> byl jmenován rytířem [[Řád železné koruny|Řádu železné koruny]] a povýšen do šlechtického stavu. Roku 1861 získal titul tajného rady.<ref name="Biographien"/>
Roku 1881 byl povolán do [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] (jmenovaná horní komora rakouské Říšské rady).<ref>{{Citace monografie
| titul = Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| strany = 675
| jazyk = česky
}}</ref> Roku 1891 byl zvolen přespolním členem České akademie věd.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Helfert, Josef Alexander.</ref> Byl rovněž členem vídeňské akademie.<ref name="Biographien"/> Už od roku 1848 byl členem akademie v Krakově, od roku 1854 historické společnosti v [[Kraňsko|Kraňsku]], od roku 1853 historicko-statistického odboru Moravsko-slezské zemědělské společnosti. V roce 1854 se rovněž stal členem společnosti Ateneo di Bassano.<ref name="Biographisches Lexikon"/>
Politicky a světonázorově ho ovlivnila silná zbožnost jeho rodičů a také osobní zkušenost se spolužitím Čechů a Němců v Čechách. Podporoval federalizaci Rakouska. Odmítal [[rakousko-uherské vyrovnání]] v jeho dualistické podobě. Byl zároveň rakouským vlastencem. Ze studentského mládí si uchoval otevřenost vůči reformám, ovšem zaváděným opatrně.<ref name="Biographien"/>
Helfert byl blízkým přítelem [[František Ladislav Rieger|F. L. Riegera]] a [[Václav Vladivoj Tomek|V. V. Tomka]] Jako historik se věnoval hlavně rakouským dějinám od roku 1848 napsal řadu knih a článků o českých dějinách, o reformách rakouského školství, o ochraně památek a řadu článků vzpomínkových, některé z nich česky. Nekrolog v [[Český časopis historický|Českém časopise historickém]] (1910) napsal [[Jaroslav Goll]].<ref>''Ottův slovník naučný nové doby'', heslo Helfert, Josef Alexander.</ref>
Jeho první manželkou byla Wilhelmine Fügner z Prahy. Po její smrti se v lednu 1853 oženil s Julií von Gredler, dcerou advokáta [[Andreas Gredler|Andrease von Gredlera]].<ref name="Biographisches Lexikon"/>
== Hlavní díla ==
Řádek 25 ⟶ 130:
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
Řádek 33 ⟶ 137:
=== Související články ===
* [[Josef Helfert]]
=== Externí odkazy ===
* {{Wikicitáty|osoba=Josef Alexander Helfert}}
Řádek 40 ⟶ 145:
{{DEFAULTSORT:Helfert, Josef Alexander}}
[[Kategorie:Účastníci Slovanského sjezdu]]
[[Kategorie:Poslanci Říšského sněmu (Rakouské císařství)]]
[[Kategorie:Členové Panské sněmovny]]
[[Kategorie:Vyučující na Jagellonské univerzitě]]
[[Kategorie:Rakouští úředníci]]
[[Kategorie:Čeští úředníci]]
[[Kategorie:Rakouští historikové]]
[[Kategorie:Čeští historikové]]
[[Kategorie:Rakouští právníci]]
[[Kategorie:Čeští právníci]]
[[Kategorie:Narození 1820]]
[[Kategorie:Úmrtí 1910]]
[[Kategorie:Narození 3. listopadu]]
[[Kategorie:Úmrtí 16. března]]
[[Kategorie:Muži]]
| |||