Wikipedista:David Kennedy/Pískoviště: Porovnání verzí

Po kapitulaci Turecka na základě [[Sèvreská smlouva|Sèvreské smlouvy]]{{Poznámka pod čarou|Po kemalistické revoluci a řecko-turecké válce došlo roku [[1923]] k revizi [[Lausannská smlouva|mírové smlouvy v Lausanne]] a Sèvreská smlouva nebyla Tureckem nikdy ratifikována}} opustili Talat Paša a další vůdcové Mladoturků zemi na palubě německého [[Dělový člun|dělového člunu]].<ref name="voss293" /> Talat Paša a jeho „doktoři zabijáci“ Nazim Bej Selanikli a Bahaettin Šakir pak našli azyl v&nbsp;Berlíně, a to s&nbsp;vědomím německých úřadů.<ref name="voss293" /> Talat Paša, používající pseudonym Mehmet Sait Bej, našel své útočiště ve čtvrti Charlottenburg, kde obýval devítipokojový byt.<ref name="voss293" /> Když se turecký velvyslanec Rifat Paša dozvěděl o&nbsp;přítomnosti Talata v&nbsp;Berlíně, požádal německé úřady o&nbsp;jeho zatčení a případné vydání do Turecka k&nbsp;soudu.<ref name="voss293" /> Turecké úřady tak všeobecně činily pod nátlakem mezinárodního společenství, které požadovalo zahájit kriminální vyšetřování s&nbsp;vůdci a nižšími důstojníky hnutí Mladoturků. Německý ministr zahraničí Wilhelm Solf požadavky na vydání odmítl slovy: „Talat je vůči nám loajální a naše země mu tedy zůstane otevřena.“<ref name="voss293" />